Zkoušky z dospělosti
Prolog:
Strávila jsem 20 (slovy dvacet) let ve školních lavicích. Žádný premiant - dobré výsledky mě povětšinou stály hodně úsilí a na Hotelovou školu mě vzali s trojkama na vysvědčení jenom díky angličtině. Tu jsem na hotelovce tak nějak moc nedělala, páč už jsem to tak nějak všechno uměla a v 17 letech jsem si zajela do Plzně složit FCE.... Pak přišla maturita, přijímačky, po roce dalšía z obou úspěšně složených (PF UK a FF MU) padla volba na Fildu v Brně. Dva jazykové obory,
k tomu pro romanisty povinná latina, no bylo toho dost. V prváku postupovky (pokud je člověk nesložil, musel znova na přijímačky), pak jedna "malá státnice", po roce druhá, skoro vzápětí jedny velké státnice, certifikát CPE a po chvíli druhé státnice....
Na ty z angličtiny jsem si odskočila z intenzivního přípravného týdne kurzu učitelství (každý den cca od 9 do 17). Ostatní účastníci kurzu se takhle jeden čtvrtek dopoledne dívali na nějaké video, já si odstátnicovala a plynule se vrátila do výuky, když video zrovna končilo.
A pak, asi pochopitelně, přišel zlom. Už jsem studování čehokoliv měla plné zuby, chtěla jsem konečně sama učit. Dělat to, co jsem koneckonců dělat chtěla už od svých devíti let. Stres spojený se zkouškami přece jen zanechal své následky: dodnes občas mívám sny o tom, že jsem si zapomněla cvičební úbor, že nemám od začátku školního roku zapsané výpisky a budu zkoušená, nebo že po deseti letech v pracovním procesu zjistím, že vypršel termín, do kdy mi bylo povoleno živit se svou profesí bez jedněch či druhých státnic, a ty mě teď čekají - samozřejmě s různými změnami v systému a tím, že jsem vše zapomněla....
Po VŠ jsem se tedy zařekla, že už nikdy, NIKDY žádnou zkoušku skládat nebudu.
Výjimku jsem udělala ve svých 28 letech: před stěhováním 20km za Brno bylo jasné, že zkoušce na řidičák se nevyhnu. Ale to už měla být opravdu definitivně poslední zkouška v mém životě.
-----------------------------
Andělu si pořídil Richard na ty procházky po lese, že ano, nikdy jsme neměli ambice tahat ji po výstavách nebo po závodech (!). Ty dvě výstavy nutné pro uchovnění jsem absolvovala s pramalou radostí: sice vlastně o nic nešlo, ale stres to byl nepatřičný..... Když už jsme ji uchovnili, tak ji tedy - pravděpodobně jen jednou - necháme připustit, s kvalitním psem, a pak zpátky na ty procházky. Kvalitního psa jsem našla: Milow, celým jménem Styrian Wonderland Amazing Silverblitz, aktivní pejsek z Rakouska. Jeho panička s ním dělá všemožné psí kusy, od agility po obedience. Milow má spoustu zkoušek, titulů a výborných výsledků ze závodů....
Překvapí vás tedy, že mi nasadil brouka do hlavy? No jen považte: nebylo by fajn, kdyby Anděl taky měla nějaký ten výsledek zapsaný v PP, nějakou tu základní zkoušku poslušnosti, prostě ofiko potvrzení, že něco umí? A bonus by byl, že výsledky rodičů se zapisují do PP štěňat.....
Sherlockové mezi vámi už ovšem jistě vydedukovali, že by to zahrnovalo jeden drobný, leč značně nepříjemný detail: totiž že bych se na tu zkoušku musela připravovat a jít spolu s Andělem.
Fuj.
Třikrát fuj.
Přes svůj odpor vůči této představě začínám - jen tak ze zvědavosti - v lednu sondovat, jaké že to zkoušky by připadaly v úvahu. ZZO nebo ZOP? Nebo snad ZPU?
Píšu maily na pár cvičáků, zda nepořádají zkoušky, eventuelně jaké. Píšu taky Kačce z VFU, která organizovala seminář s Frantou Šustou, ale prý nic nechystají. Ukazuje se, že je ještě brzo: naplno se začne až na jaře ..... Brousím po netu a najdu zkoušky dle NZŘ v Rajhradě. Píšu mail KK v Rajhradě, jsem odkázána na slečnu Evu a ta mi vysvětluje, že oni, coby členové MSKS, pořádají jen ZZO a že ZOP se skládá dle řádu KJ.
Tak to je jasný, ne?
(oukej, já vám to teda přeložím:
NZŘ = Národní zkušební řád ; KK = Kynologický klub ; MSKS = Moravskoslezský kynologický svaz ; ZZO = Zkouška základní ovladatelnosti ; ZOP = Zkouška ovladatelnosti psa ; ZUP = Zkouška pracovní upotřebitelnosti ; KJ = Kynologická jednota
Jo a VFU je Veterinární a farmaceutická univerzita :) )
Je tak laskavá a posílá mi přehled zkoušek ZOP, ale nejbližší je 11.2., to se nestíháme připravit
(je kolem 20.1.) a pak až v dubnu - to by Anděl měla být březí.
Koukám znova na to ZZO u nich v Rajhradě: 18.3. To bychom stíhaly. Takže Evu prosím o zaslání přihlášky a čísla účtu, kam poslat poplatek.
Píšu Kačce (seminář s Frantou Š.), zda by mě na ZZO nepřipravila. Ale Kačka toho má hodně, navíc v Brně moc nebývá. Na semináři s Vitem koncem ledna ji opět potkávám a ptám se jí, zda by přece jen neměla čas nebo nevěděla o někom, kdo by nás za měsíc a něco připravil. Vypadá to bledě - tréninkový rok je v plném proudu a teď se špatně hledají volné chvilky v nabitém programu. Ale ujišťuje mě, že to rozhodně zvládnem i bez nějaké průpravy: rozhodčí dává veškeré povely, nic nedělám bez jeho příkazu. Doporučuje, ať se na nějakou zkoušku zajedu podívat a zjistit, jak to probíhá. No, pro začátek dobrý, ale přece jen ta příprava.....
Kačka se mimoděk ptá vedle sedící Aničky: "Nechceš tady Katku připravit na ZZO?"
K mé radosti Anička souhlasí a vyměňujeme si kontakty. JUPÍ !!!!!!
--------------------
Ve čtvrtek 9.2. máme první, zatím jen informativní, lekci s Aničkou, na které se dozvídám mimojiné následující:
1. z mých dvou luxusních kožených vodítek jsou pro účely zkoušky obě dvě naprosto nevhodná
2. zkouška obsahuje i části, o kterých jsem neměla ani tušení a budou pro společensko-majetnickou Krtici velkou výzvou ("Přivolání psa za ztížených podmínek": rušivé podněty a to v prvé řadě dva pohybující se psovodi se psy na vodítku. Dalším rušivým podnětem budou dvě osoby, které si budou hrát s míčem. Psovod dá psovi povel "Volno" do směru, kde jsou dva psovodi se psy a dvě osoby, hrající si
s míčem. Pokud pes na jeden z rušivých podnětů zareaguje a rozběhne se daným směrem minimálně 10 kroků, je psovodem na pokyn rozhodčího přivolán. Způsob přivolání si může psovod zvolit. Cílem cviku je přivolat psa který je zaujat výše popisovanými činnostmi. Pes, který se vzdálí od psovoda, nesmí napadat psy, psovody a osoby, hrající si s míčem.
"Chování psa ve skupině lidí". Psovod se psem na vodítku přichází ke dvěma stojícím osobám. Zde se zastaví, psa si posadí u levé nohy a začne s nimi rozhovor. Po 30 vteřinách přichází další dvě osoby, které se zastaví tak, aby byl pes uprostřed skupinky a zapojují se do hovoru. Po dalších 30 vteřinách přichází další psovod se psem na vodítku a zastaví se těsně u skupiny. Celá skupina setrvá v rozhovoru ještě 30 vteřin. Zkoušený pes musí celou dobu klidně sedět, nesmí přicházející napadat a nebo projevovat bázeň. Nesmí útočit ani na psovoda se psem.
"Chování psa krátkodobě přivázaného a ponechaného o samotě" se provádí v prostoru mimo cvičiště, pokud možno v místech, kde je mírný pohyb osob (možno i pomocníků). Rozhodčí určí psovodovi místo, kde uváže psa na vodítko, maximálně 2m dlouhé. Psovod nechá uvázaného psa s náhubkem a odchází do úkrytu vzdáleného minimálně 20 kroků. Pes může být v jakékoliv poloze. Po 1 minutě od doby, kdy psovod zašel do úkrytu přejde v těsné blízkosti od psa skupinka hlasitě se bavících osob. Po 30 vteřinách přejde v těsné vzdálenosti kolem uvázaného psa pomocník se psem. Při setkání s rozhodčím a i v době, kdy je uvázaný, se pes musí chovat klidně, nemá štěkat a na procházející osoby ani na psa nesmí útočit.Pro splnění části "Speciálních cviků" je třeba, aby pes ve dvou cvicích splnil cvik alespoň na "Prospěl" a v jednom může být hodnocen "Neprospěl").
3. přestože jsem si byla vědoma toho, že zdaleka ne všechny moje povely jsou dle zkušebního řádu, tak některé dělám FAKT špatně a musím je Krtka přeučit.
K bodu jedna: Když tedy Anička zavrhla to dlouhé kožené, na kterém jsem Anděla přivedla,
a o tom druhém, co mám doma, prohlásila, že bude úplně stejně na prd, zahrabala jsem v baťohu a vylovila ještě nerozbalené, nylonové, červené reklamní vodítko Royal Canin. "No super, to je ono!! Správná délka, jednoduchá smyčka na konci, to je přesně co potřebuješ!" Zahlaholila Anička a mě spadl první kámen ze srdce.
K bodu dvě: to bude mazec. Naprosto nedokážu odhadnout, zda ty jednotlivé části Anděl zvládne: mimojiné proto, že nesnáší náhubek.
K bodu tři: chůzi u nohy Krtice zvládá tak jako že jde u nohy, ale v žádném případě to není takové to Čumím nahoru na paničku jako na boží obrázek a celá natěšená s jazykem vyplazeným netrpělivě očekávám příští povel, který nadšeně splním jako koneckonců všechno co jí na očích vidím.... !!!! Tak to teda fakt ne. Na trénování tohoto ideálního postoje nebude čas, tak se soustředíme hlavně na to, aby šla co nejblíž u nohy: nepředbíhala, neloudala se, neodcházela nikam pryč a nečuchala. Což je, jak jistě uznáte, na svéhlavinku Krtečka až až.
Celkově se s Aničkou shodujeme, že naším cílem bude připravit jak Anděla, tak mě, na zkoušku jen do té míry, abychom v rámci bodového i slovního ohodnocení všechny části tak nějak prolezly. Na body my dvě opravdu, ale opravdu nejedem.
-----------------------
O víkendu se vypravujeme do Lužánek, potrénovat v cizím prostředí, s rušivkama. Je hnusně, je sobota, nejraději bych zůstala v betli.... s kafíčkem..... Jakmile vylezu z auta, ofoukne mě ledový severák a mám co dělat, abych Andělovi připnula vodítko: okamžitě mi začínají mrznout prsty! Teda Hynku, Viléme, Jarmilo, vole LIDI MÁM JÁ TOHLE ZAPOTŘEBÍ ???!!!
No nic, v Lužánkách skoro nikdo není, jen tak couráme, zlehka trénuju odložení v sedě, když kolem projde pes. Tož dobře tedy.... odložení v sedě tomu říkat nebudeme .... Je zima, balím to, jedem zpátky dom do tepla. Cestou si u jednoho stromu všímám tatínka se synem, kopou si míčem. No to je ale náhodička, přesně tak to bude v té zkoušce!!! Toho se musí hned využít!!! Oslovuji tedy pána a prosím ho o spolupráci. Budou si se synem kopat, já Anděla pustím (s náhubkem) na volno a pokusím se ji odvolat. Pán souhlasí, Anděl je prostě neodolatelná...
Nasazuji náhubek, velím "Volno" a Anděl se rozebíhá k hrajícím si chlapcům. Mírně třesoucím se hlasem velím "K noze!" a Anděl se obrací jak na obrtlíku a přibíhá ke mně. Supééééér!!!!! A ještě jednou!! Jóóóó!!!! Příbíhá!!!! No tak to mi okamžitě zvedá náladu, aspoň něco by mohlo dopadnout dobře!!!
Mé nadšení okamžitě mrzne jak ty moje prsty, neboť Anděl se zastaví a freneticky si rve náhubek
s čumáku. No jestli tohle bude předvádět na zkoušce, tak jsme v pytli. To poslední, co potřebuju je, aby se rozptylovala otravným náhubkem!
Je to takový ten páskový nylonový, co přiléhá na celý čumák: nasadit si ho nechá v pohodě, ale pak ho řeší. Jdem se ještě projít po Lužánkách a potrénovat to. Samozřejmě shapingem, jako všechno, co jsem Anděla doposud naučila. Detailním popisem této metody vás obtěžovat nebudu, shrnu to následovně: výsledek v případě náhubku je velmi na prd.
Tak na tom taky budem muset zapracovat..... Bože, co všechno budem muset pilovat, aby správně provedla pár povelů poslušnosti?
-----------------------
Tréninky s Aničkou probíhají dvakrát týdně, na agility chodím taky dál, a 26.2. jdeme na lekci noseworku.... Teda že jednou budu takovejhle úchyl, to by mě ani ve snu nenapadlo.......
-----------------------
Chůze u nohy s obraty je přesně dle očekávání problém spíš pro mě. Pro moje nekoordinované nohy a neschopnost otočit se NA MÍSTĚ (tj. nedělat oblouček) aniž bych
a) kopla do Anděla; b) zakopla o Anděla; c) zakopla o vlastní nohu.... je to značně deprimující. Takže tohle musím trénovat sama se sebou :) No co.... Daly jsme se na vojnu, tak budem bojovat.
Což mi připomíná.... Během jednoho tréninku, kdy zase cvičíme chůzi u nohy, Anička zavelí "Pochodem vchod!", my pochodujem, Anička zavelí "Vpravo v bok!", já udělám učebnicový obrat, aniž bych zakopla o svoje nohy nebo o Anděla, Anděl hodí zadkem, ukázkově se otočí a společně pochodujem zpět. Supér!! Hurá!! Takhle to má vypadat!!! Už už se chci radovat nahlas, když mě Anička zastaví:
"Jako pěkný, ale mělas udělat vpravo v bok, ne čelem vzad."
"*# ^#'#??#*@^ ?!!*?!"
Anička názorně ukazuje rozdíl mezi čímsi vkamsi a čímsi jiným kamsi jinam.
"No to po mě ale nemůžeš chtít, takovýhle nuance, navíc když mám modrou knížku!!!"
Tož tak tam bojujeme a Aničce se čím dál zřetelněji nad hlavou rýsuje svatozář.
-----------------------
25. února ve 23,30 jdu doma z patra po schodech dolů a na dlažbě přímo pod schody si všimnu malé červené kapky.
Kapky krve.
Znáte to: čumíte na něco, co naprosto přesně identifikujete - viděli jste to přeci tolikrát - a vnímáte to se všemi spojitostmi, důsledky, následky a implikacemi.
A mozek vám říká: Nevidíš to.
Protože ty spojitosti důsledky následky a implikace jsou mimo veškeré vaše představy. Tak na to čumím, na tu kapku krve, která tam ukápla ze zjevně hárající Andělové, zcela evidentně hárající skoro o měsíc dřív než podle dosavadních zjevně evidentních intervalů měla a říkám si, no tak to prostě je, nic se neděje, o měsíc dřív, jupí jupí jupajdá, vždyť se na to všichni přece tak těšíme a netrpělivě očekáváme,.... DOPRDELE FIX !!!!! O MĚSÍC DŘÍV !!!! A PŘED ZKOUŠKOU !!!! UÁÁÁÁÁÁ !!!!!!! Takže ve 23,45 volám chovatelce Kačce - sice už spala, ale po mojí zprávě je okamžitě probuzená, výská radostí a vůbec je naprosto nadšená.... Což se o mě říct nedá: tato situace zcela mění veškeré naše plány!
Po telefonátu s Kačkou sedám k PC a píšu maily třem lidem: 1. Veterináři, abych si s ním domluvila testy a požádala ho o potvrzení, který den (sobotu či neděli) počítat jako první; 2. Aničce, abych jí oznámila, že ze zkoušek asi nic nebude, páč pokud nás k nim vůbec pustěj, tak bude mít Anděl kvůli hormonům v hlavě vymetýno; 3. Julii, majitelce krycího psa, abych se jí zeptala, zda bude možné přijet o měsíc dřív, tedy konkrétně za týden a něco.
Mazec.
Druhý den odpoledne volá Kačka a nadšením celá bez sebe chrlí: "Tak sem to spočítala, se štěňata naroděj kolem poloviny května, tak asi 12.5. !!! Ježíš já se tak těšíííím !!!!!!"
Cože ..... ?
Tak ještě jednou.....
Krtek, která začala poprvé hárat 11.5., na moje narozeniny, bude mít - když to vyjde - štěňata na moje kulaté narozeniny.
A to jen díky tomu, že začala z ničeho nic hárat o měsíc dřív.
Chápete to????
Nicméně opusťme nyní esoterické okénko a vraťme se zpátky do reality... řekla jsem mazec, tak
se na to pojďme podívat detailněji:
18.3. končí Andělovi platnost vyšetření na dědičné oční vady, vyvstává tedy otázka, zda jet nakrývat s těsně platným dobrým výsledkem nebo udělat vyšetření dříve, před krytím a mít tak jistotu, že je vše v pořádku. Představa, že by po nakrytí nedejbože výsledky byly špatné a tím znehodnotily celý vrh, mě děsí. Zkontrolovat, do kdy platí očkování proti vzteklině a kombinace proti psince, parvoviróze, atd.
Obnovit tetanus?
Odčervit!
Panebože, všechno se to semlelo tak rychle.....
V pondělí mám v mailu odpovědi od: 1. Veterináře: první den bude spíše neděle, takže 10. den, tedy první orientační test, bude v úterý. Nakrývat by se pak jelo koncem týdne. 2. Aničky: smích, smích, smích. To je fajn, aspoň někdo se tu baví.... :)
"Hárání není nemoc a normálně na zkoušky jít můžeš, jen jdeš poslední aby to neovlivnilo práci psů - samců v ten den...".
Půjdem poslední, no to má i svoje výhody, hezky si všechno okouknu, budu mít čas, abych Krtka připravila.... 3. Julie: super zpráva, moc se těší, ale od 5. do 8.3. jsou s přítelem na horách.....
Nalívám si panáka.
-----------------------
Nicméně naše příprava na ZZO pokračuje, jen si musím v hlavě přerovnat priority.
Trénujeme stále většinou 2x týdně (agility už jsem dočasně zrušila), nejen povely, ale i speciální cviky: ty teda Krtek zvládá výborně. V areálu VFU Anička poprosí jeden pár, zda by při úvazu, kdy já se vzdálím, mohli k Andělovi přijít a povídat si v její blízkosti. Já nic nevidím, jsem schovaná (jako na zkoušce), ale Anička hlásí, že byla Anděl naprosto v klidu, nepanikařila, nekňučela, ani naopak na naše figuranty nebyla nepříjemná. No prostě komtesa, úplně ji slyším: "Tak vy jste si tu na mě vymyslely takovýhle nudný statický jakožetakyhry, jo? Mám jako SEDĚÉÉT, nic NEDĚLÁÁT a ještě si myslet, že to jako trénujem pro budoucí užití, jo? Jste se zbláznily, néééé????"
Zlatým hřebem celé naší přípravy na zkoušku se ukázal býti povel "Volno". Zřejmě vás to překvapí, ale když jsem psala o těch povelech, co nemáme tak jako vypilované přesně dle Řádu, tak "Volno" je jeden z nich..... "Volno" totiž Anděl umí perfektně zejména ve chvíli, kdy je na obzoru stádo srnek popř. hejno kachen. Poměrně dobře jsem odhadla, že pravděpodobnost výskytu podobných úkazů na zkoušce ZZO se nepříjemně blíží nule.
No nic, zkusíme povel volno na cvičáku. Základní postoj, Anička velí "Pochodem vchod!", dáváme se s Andělem do chůze, Anička zavelí "Psovi volno!", já máchnu rukou a zavelím "Volno!", Anděl jde dál u mé nohy, ale tentokrát tu hlavu ke mně zvedne: "Co řveš, matko? Žádný srnky nevidím." Zavelím znovu, máchám při tom rukou jak pozemní personál na přistávací ploše letiště.
Anděl jde způsobně u nohy.
Anička nás pozoruje a z dálky pomalu povídá: "Hm..... to .... bude .... problém."
Analyzuje situaci (součástí cviku je následné přivolání, takže logicky, když neodběhne na "Volno", pak ji logicky nemám jak přivolat a logicky nedostanu body za výše zmíněné přivolání) a dochází
k závěru, že to Anděla budeme muset naučit jako každý jiný povel, a to na target (Neználci, vygooglete si základní práci s targetem, ju?). Takže vyrobit si target z kartonu, položit ho zpočátku kousek ode mě, později k nějakému záchytnému bodu (strom, keř, atd.), upoutat pozornost - volno - Anděl musí odběhnout na target: tam přijde odměna. Odhodit dopředu - volno, přidat máchnutí ruky - Anděl na target - odměna; postupně zvyšovat kritéria: odhodit dozadu - volno s máchnutím ruky; zatím jen z místa. Opět časem zvyšovat kritéria, tzn. vzdalovat se od targetu (ale jím samotným nepohybovat), uvolnění z chůze u nohy, ..... Takže nakonec největším problémem bude dosáhnout toho, aby Anděl "přestala poslouchat"...
Ty vole to je fičák.
---------------
Jeden z dalších tréninků si mě Anička vyzkouší z nástupu: "Dobrý den, pane rozhodčí, psovod Kateřina Joselová s fenou Angel Gold Rebecca jsou připraveny k provedení zkoušky poslušnosti ZZO."
V tuto chvíli mi rozhodčí - Anička má podat ruku, ale ta místo toho jen stojí a dívá se na mě.
Stojí, ruce podél těla, dívá se mi přímo do očí a velmi neznatelně se usmívá.
Tenhle skoroúsměv znám. Znám ho ze školy. Z těch traumatizujících chvil u zkoušky, kdy víte, že máte říct ještě něco, že odpověď nebyla úplná a zkoušející čeká, jestli vám to dojde, jestli to z té paty vytáhnete, jestli jste šprt nebo srab nebo co vlastně jste.
Najednou slyším svýho bráchu: "Kačí, ty můžeš bejt blbá, ... ale musíš si umět poradit !!!"
Zhluboka se nadechnu a zahlásím: "A přeji Vám, pane rozhodčí, pěkný den !!"
Anička se - už viditelněji a zjevně blahosklonně - usměje a nekompromisně mi sdělí správnou odpověď: "Přivolání budeme provádět povelem "K noze!"
Fuck. No jasně, to byla přece jedna z úplně prvních věcí, které jsem se dozvěděla na té úplně první lekci. Jenže jsem si to zapsala jako poznámku mimo, NIKOLIV jako součást hlášení!!!
To jsem celá já. Pro stromy nevidím les.
-----------------------
Na rady zkušených absolventů psích zkoušek si domlouvám návštěvu cvičáku v Rajhradě, a to na neděli 5.3. : rekognoskace terénu je totiž, vážení, základ úspěchu.
Tak předně.... Dost pomůže, když před samotnou rekognoskací terénu onen terén lokalizujete....
Prostě ten cvičák nemůžu najít !!
Volám kontaktní paní, ta mi telefon nebere. Vyhazuju blikačky a ptám se nedaleko stojící maminky s dětmi: ukazuje se, že jeli vlakem do Modřic, přejeli stanici a teď se na autobusové zastávce snaží zjistit, za kolik týdnů jim to do těch Modřic jede.
Kde je cvičák tedy neví.
Prosí mě, zda bych je do Modřic nehodila, jedou tam s dětma na maškarní ples....
Kudy do Modřic taky nevím, ale rezignovaně souhlasím: snad se mi tam nahoře tento dobrý skutek připočte k dobru....
Anděl do kufru, děti dozadu, paní dopředu mezi baťoh vodítko krámy bordel, a jedem do Modřic.
Tam se otáčím a jedu opět na tematickou výpravu "Hledá se cvičák v Rajhradě". Kontaktní paní mi konečně bere telefon a naviguje mě. Přijíždíme, po nějaké době si jdeme zacvičit. Zkouším to, co nás pálí nejvíc: vytahuji target, pokládám ho na levou stranu cvičáku ke stromu, K noze! máchnutí rukou, Volno!
Koutkem oka si všímám, že nás ostatní členové klubu zaujatě pozorují. Po nějaké době na mě volají, co to jako cvičím?
"Volno? Tak to se většinou dělá na úplně opačné straně cvičáku, tady napravo.....!"
Kde ovšem - to je ale překvapení - není žádný záchytný bod..... no nic, jsem vděčná, že mi to řekli, tak jako spoustu dalších věcí.... Jsou tak milí, že mi nasimulují hru s míčem, průchod psovoda se psem, úvaz i s rušivkama atd. Všem dodatečně děkuji! :) Anděl vše zvládá suprově - na to, že je tu poprvé, s úplně cizíma lidma.... Jediné, co mi fakt kazí radost, je naplněná obava ohledně náhubku: Anděl si ho stále packama snaží sundat...
Cestou domů se stavuju v Králově Poli v obchodě se zvířecími potřebami, beru Anděla dovnitř a nekompromisně žádám obsluhující slečnu, ať mi tady na toho psa najde normální kovový košík. Kompetentní slečna tak činí, já ho Andělovi nasazuju (shaping neshaping), Anděl drží. Následuje zkouška ohněm: stále s nasazeným náhubkem si s ní po prodejně hraju, dělám chození u nohy, cviky. A světe div se, Anděl ten kovový náhubek vůbec neřeší...!!!!
Panebože, to jsem jí takovýhle nemohla koupit rovnou? Ušetřila bych si tolik nervů......
-----------------------
7.3. jdeme na první test plodných dnů, veterinář navrhuje ideální dny ke krytí pátek a sobotu
a dává mi cenné rady.
Domlouvám se mailem s Julií a ladíme poslední detaily.
-----------------------
Večer před odjezdem na krytí do Rakouska balím nezbytné věci, snažím se nebýt nervózní 12 hodin dopředu a ještě řeším po telefonu poslední detaily s Kačkou. Opět - jako táta i veterinář - mě upozorňuje, ať počítám s tím, že se to napoprvé nemusí povést, přece jen jsou oba dva začátečníci.... Kačka připomíná, ať si hlavně vezmu nějaké pracovní oblečení, kalhoty - budu tam někde na zahradě klečet v trávě... což to mi nemusí říkat, jsem poučena, pojedu prostě ve vycházkovém a navrch výcvikovou vestu, v ní mám vše potřebné.
Kdyby se k sobě moc neměli, tak fenu odvést pryč, aby se pejsek vybudil.
Nezmatkovat: když budu nervozní já, psi to vycítěj a budou taky nervozní.
Po krytí by neměla čůrat, aby se eventuálně nevyčůrala i s budoucíma štěňatama.
A po zbytek dne jí dát klidový režim, žádné túry, žádné fyzické vypětí, ideálně ať leží a odpočívá někde na hotelu.
"Jo a Kačí, jestli máš, tak s sebou vezmi lubrikační gel!"
WTF ????
No nemám, takže to je definitivně v pytli.
Jdu dolů za Richardem zeptat se ho, zda náhodou nemá lubrikační gel, když ten pyšně hlásí, že nám sehnal suprový ubytování!! Civím na něj, on tady celou tu dobu hledá ubytování? No jako fajn, někde spát budem muset, ale myslela jsem, že tak jako já si bude procházet zítřejší den, krok za krokem, co dělat a tak.....
"Mám tady najitý tak ze tři krásný ubytování, na farmách, nádhera! Odpolko půjdem na výlet, je tam zajímavej hrad! A nakonec se stavíme u Hanse Czernyho pro víno, už nám docházej zásoby!!! Zapaříme!!!" Jsem příliš vyčerpána na to, abych byť jen nevěřícně zakroutila hlavou. Byť jen svojí.
Otáčím se, že půjdu spát, ale ještě se zeptám:
"A zjišťoval sis, jestli do těch penzionů můžem se psem?"
"No.... to ani ne.....?"
Dobrou.
-----------------------
V pátek je zima, po cestě prší. Přijíždíme a po úvodních pozdravech a předání dárků hned pouštíme oba pejsky na zahradu. Nádherně laškují, Anděl je naprosto dokonalá. Svádí ho jak kdyby nebyla zrozena pro nic jiného. Milow taky že by si dal říct, ale že je nezkušený a taky trochu menší, než Anděl, tak moc neví, kudy na to.... Zkouší to z jednoho boku, z druhého boku, přes hlavu, zezadu, padá.... Začínám nervovatět, možná to opravdu potrvá pár hodin. Je fakt zima, Julie posílá svého přítele do domu pro nějakou bundu. Čekáme, povzbuzujeme, občas se i zasmějeme. Anděl mě nepřestává fascinovat: když Milow, mírně frustrován, párkrát poodejde a začne čuchat, Anděl k němu doběhne, žďuchne do něj a okamžitě nastaví zadek: "Hele hombre, máš tu rozdělanou ňákou práci!!" Naše drahé polovičky odcházejí do domu na kafe. My s Julčou statečně zůstáváme a povzbuzujeme. Maminy.....
Dáváme se do řeči, co a jak v případě nouze největší dělat, když v tom Anděl vyjekne. Párkrát po Milowovi chňapne, ale to už jsme u nich a jdem na věc. Anděl chvílema mručí, snad si to i užívá :) My s Julií teda moc ne.... Je zima, jsme obě v podřepu, dřevění nám nohy, bolí záda..... V jednu chvíli kouknu směrem do domu a pohled dovnitř mě vůbec, ale vůbec nepřekvapí.
Juliin mladší bratr vyjeveně zírá oknem směrem k nám a jen Bůh ví, co se mu honí hlavou. Richard právě zvedá k ústům šálek horkého presíčka s mlíčkem a pootáčí se na Juliininýho přítele - zřejmě mu právě v teple obýváku hlásí, že je noha v nohávě. Za zhruba 10 minut je po všem, kluci nakonec přišli, ale aby měřili čas, to je nenapadlo.
Tak snad to ten třetí kluk Milow zvládl za ně. Dáváme Anděla do auta, nesmí přece teď čůrat. Po chvíli se loučíme a domlouváme další krytí druhý den odpoledne.
JO !!!! KLAPLO TO !!!! Ta úleva !!!! TA ÚLEVA !!!! Jsou oba hvězdy největší !!! Nejčernější obavy
z okolí se nenaplnily, jupí !!! Marginálně uvažuji, zda je možné, aby Anděl někde přišla
k instruktážním videím... Učebnicová práce! Jedem do hotelu, nechávám Anděla na pokoji, musí odpočívat. Modlím se, aby zítra, až uvidí Milowa, se nenaštvala a nesežrala ho. Po večeři píšu Kačce, mamce a tátovi, je to!!! Kačky se ještě ptám, kdy můžu nechat Anděla vyčůrat.
"V kolik jste kryli?"
"Kolem 16,00."
"Ježiš netrap ji, vždyť je osm!!! Říkala jsem ti půl hodiny!!!"
No nebojte, nakonec Anděl nechtěla vůbec, byla docela hotová.
-----------------------
Druhý den je na úplnou pohodu: do deseti minut v sobě. Pánové - už jim došlo, že by z toho opravdu mohlo něco být - oba stojí kousek od nás a OBA velmi důležitě hlídají čas. Z ničeho nic Richard hlásí: "Za dvě minuty to bude deset minut!!" No k sežrání.
Nakonec se Julča přizná, že měla strach, aby Anděl Milowa vůbec k sobě pustila, nebo po něm dokonce nevyjela. Se smíchem jí povídám, že jsem měla stejné obavy. Ale zjevně si australánci fakt voněli :)
Jedem domů, cestou se teda ještě stavíme u toho Hanse.... V Rakousku je povolených 0,1 promile, takže i na kratičkou přednášku došlo :)
Je to za námi, uf. V sobotu jdem na tu zkoušku a pro mě je teď prioritou SEBE nestresovat, to hlavní už je odbyto. Zkoušky byly, jsou a budou. V sobotu o nic nepůjde.
Koneckonců: Zkouška je od slova "zkusit" :)
-----------------------
Výsledek: 52 bodů ze 60, speciální cviky Prospěla výborně
Zkouška od slova "zkusit" .... To jsem si zjevně měla říkat celých těch 20 let.... :)
Děkuji Aničce, všem na cvičáku v Rajhradě, panu rozhodčímu, Julii, všem za podporu a Andělovi za trpělivost :)