Jak jsme se seznámili s Krtkem

4.1. 2014 je v Brně výstava, bude tam i táta s Českým horským psem, tak se pojedem podívat - jednak uvidím tátu a jednak okouknem pejsky hezky naživo, který by se nám tak líbil... V pátek večer o svém plánu povídám kolegyni Evě na Skypu, a ta se bezelstně ptá: "A to tam jedete jenom na čumendu nebo i třeba hned kupovat?" Ježišmarjá Evi!!! To je výstava, od slova "vystavovat", tam se psi nekupujou!!! To mě teda rozesmála. V sobotu to hned po příchodu povídám tátovi, no ten se směje až se za břicho popadá....
Koukáme vedle na Chodské psy, stejně jako Čechohoráci je to české neuznané plemeno, docela pěkný, je v našem top 5 výběru. V kruhu, kde pak bude táta, je teď asi padesát Australských ovčáků. Krasavci. Nádherné zbarvení, a každý jiný! Ale jdem se projít po areálu, ať vidíme i jiná plemena.
Border kolie, hodně populární plemeno, pěkný.
Beagli...... čumáčci...... no asi spíš ne, to když už tak Šimonek....
Ale no toto..... ježiš ten je krásnej!!! A druhej!!! A nejsou na vodítkách, to budou hodní a poslušní pejsci. Velikost tak akorát, srst taky, klidný, hned se nechá pohladit.... Paní, co to je za plemeno? Nova Scotia Duck tolling retriever. Miluje vodu, vyšlechtěný na lov kachen. Super, soused má rybník s kachnama, bude každej víkend oběd! Jdeme dál, zlatí retrieveři, nádhera, no a labradoři.... broučkové.... hned chtěla se mnou jedna fenka odejít, beruška hodňoučká... Dál jdeme opět kolem paní s Nova Scotia, poslušně sedí a nechá se drbat.... Tak co? Debatujem debatujem, ti Nova Scotia se nám moc líbí..... ještě se zeptám táty na názor, co povaha a tak, Hele tati, tam vo kus dál je takovej....

"Koupil jsem vám štěně!" Vedle něj leží chundelatý hnědo-bílý medvídě.
U něj nikdo, jen deka. Jako.....co??
Jo, ještě je tu baťoh..... uffff.....
"Paní si potřebovala odskočit, tak mě poprosila, abych ji pohlídal." Ji, jako tu kouli, jo?
"A co to jako je za plemeno?"
"Tady ten australan."
Ríša se ze seriozního muže ve středních letech mění v infantilní ušišlané děcko....
"No to je broučínek!!! Hele jak je roztomilá???? No ty si medvídek!!!!"
Prosimtě Richarde hlavně ať si na tebe nezvykne, tady to evidentně někomu patří, tak se prosím tě zklidni.....
Paní se vrací.... a Ríša začne vyzvídat, září jak sluníčko, a jakpak se brouček jmenuje, a jak je stará... No já mám jinou práci.... Dostala jsem za úkol fotit, zatímco táta s Janou budou v kruhu. Jsem tak zabraná do úkolu, že jen periferně vnímám, jak se Ríša u štěněte pomalu rozpouští..... Taky jsem dostala za úkol držet třetího hafana, zatímco v kruhu je táta s Janou a každý má 1 psa. Jako fotit a držet čechohoráka nezvládám, takže Ríšo prosímtě pojď toho Charlese podržet, já musím.... Ríša je ovšem mimo, škádlí fenku, ta ho úplně žere, teda jak ten to dělá..... S foťákem už jsem se trochu sžila, tak je párkrát cvaknu. Teda snad tátovi nevadí, že tam bude mít úplně cizího psa, kterýho už nikdy v životě neuvidí.....

No tak já vám to teda zkrátím.
Paní nakonec že by štěňátko i prodala, ale jen do dobrých rukou.
Táta se hned zaručuje, že to my rozhodně máme.
Já počítám do deseti.
Ríša, který celou dobu od paní vyzvídal, už je mezitím specialista na toto plemeno, ví první poslední kromě toho, čím to má krmit. Mě by v této chvíli stačil panák.
Jdem to prodiskutovat nad polystyrenovým šálkem arabiky.
Pořád doufám, že se na mě domluvili a je to jedna velká bžunda. Páč tenhle kardinální trapas před Evou teda fakt neobhájím.....
Po výstavě jede paní k nám podívat se, kde by fenka eventuelně bydlela. Je nadšená. Kočky nás divoce vítají a vzápětí divoce prchají. Fenka okamžitě zabavuje jejich hračky a se zájmem očuchává jejich pelíšek. Někde v té úplně primitivní paleolitické části svého mozku ji slyším zamručet: Hm, to by šlo.
Venku se nemůže vynařádit, taky po celodenním sezení na výstavišti.... Okamžitě vlítne do jezírka, ale plavat se ještě (!) neodváží. Vzápětí proletí terasou a cestou převrhne plný květináč. Otočí se o 180 stupňů a těma mokrýma nohama proletí vysypanou hlínou. Ovšem poslouchá neuvěřitelně, je fakt dobře vychovaná, na to, že jsou jí jen 3 měsíce.... takže ke mně, očistit botičky (to už mám nacvičeno od koček) a jdem domů do tepla.
V domě jsou ty kočičí hračky, a hlavně balonek.... ten se kutálí, což je průšvih, páč my máme dole jeden velký prostor.... fenka tedy lítá barákem tam a zpátky, Ríša je příliš zamilován na to, aby jakkoliv protestoval.... až když se balonek zakutálí (potvora, to jsme tedy nečekali!) do obýváku se snookerovým stolem, takto Richardovou pýchou a nábožnou modlou, a fenka proletí za míčkem pod tímto, to se tedy Ríša vzpamatuje a jde si pro ni.... Ovšem mezitím už je fenka zase zpátky v kuchyni, kde vráží do konvičky a rozlívá vodu všude po podlaze....

Ale poslouchá, ne že ne.
Paní to vysvětluje tím, že si ji chtěla nechat. Prý byla tak ošklivá, že ji nikdo nechtěl.
Jmenuje se Angel, ale slyší na jméno Krtek.
A panička je Káča, no řekněte, jestli TOHLE není znamení!

PS: Pro pořádek - na výstavách se štěňata prodávat samozřejmě nesmějí, a paní Káča na výstavu taky nic prodávat nejela. Jela tam Krtíka socializovat a podívat se na svoje štěňata, se kterými tam byli noví majitelé. Takže pokud chcete nebo potřebujete něco koupit a nevíte, jak na to, volejte Richarda.