Jak to všechno začalo....

... aneb to nevymyslíš!

Náš život s Andělem začal Šimonem.... tedy vlastně Benem....

22.12. 2013
Ríša: "Co to tam na zahradě běhá za psa?"
Já: "No tak asi se sem zas nějakej zaběh, ne. Vod Ivety." - "No ale tak ať si pro něj přijde, dyť nám vystraší chudinky kočičky." - "Von zas vodejde."
23.12. Přijela mamka, jde si vařit kafe: "Co to tam je na terase za psa?"
Já: "To bude nějakýho souseda, nám se sem pořád zabíhají psi, kočky, srnky, pávi..... Jak vypadá? Je tmavej?" - "Ne, velkej, bílo žlutej." - "No tak to je souseda. Mají novýho, Čenda umřel."
24.12. Ráno. Hlasy z kuchyně, někomu se telefonuje. Ježiš co se děje, nechte mě spát. "Kačí!"
Prosim vás vemte si nějaký cukroví a nechte mě spát. "Kačí!" Ríša rozrazí dveře ložnice. "Chceš vidět našeho novýho člena rodiny?" - "Jako toho psa?!!!!!!" Frrrrrrrrrrrrrrrrrrrr
z postele v pyžamu bez papučí už jsem dole na terase PEJSEK!!!!!!!!!!!!Tak si ho nevymysleli, opravdu se u nás od neděle potuloval. Vyhublej a hladovej, ale neskutečně vděčnej a přátelskej. Asi kříženec beagla a něčeho, čumáček. Nejkrásnější Ježíšek v životě!

Skoro tři hodiny odpoledne, kočky stále nikde. Ale vím přesně, co si myslej....
"No to si děláte...?????!!!!!!!"

Intermezzo:

Dlouho jsme uvažovali o pejskovi, ale jaké plemeno? Ríša vždy prosazoval velké a chlupaté. Tenhle je sice trochu větší než beagle, ale berňák ani hovawart to tedy vážně není.... A chlupatý....? Mno.... Tenhle krátkosrstý kříženec je naprostý opak toho, co jsme si kdy představovali. Tak proč je z něj Ríša tak naměkko?? "Copak dělá čumáček?" "Háfuša spinká?" "Papal už pejsek?"

Zůstávám nohama na zemi a přestože jsou svátky, obvolávám okolní starosty, Městskou policii, nejbližší útulek. Nechybí někomu bílo-žlutý, miloučký kříženec beagla?
Dny plynou, nikdo se nehlásí. Začínáme se klonit k teorii, že ho prostě někdo nechal v lese vlastnímu osudu... Takovým lidem bych udělala to samé. Ríša koupil obojek a vodítko, granule, volám truhlářům, za jak dlouho jsou schopni vyrobit boudu...

29.12.
Jedeme se Šimonem na výlet na zříceninu hradu Holštejn. Na Šimona se u nás objevil, tak proto Šimon. Zase se pořádně proběhne - včera jsme s ním byli v Hořicích, což je 4,5 km tam a 4,5 km zpět, ještě jsem volala tátovi veterinářovi, jestli to po tom hladovění zvládne..... Táta se mi malinko vysmál, glosujíc můj udýchaný dotaz slovy: "No jak tě tak slyším, dřív padneš ty než on..... ". Tak nějak jsme za ním vláli..... Šimon v lese chytil stopu a byl naprosto k nezastavení, a když před námi proběhlo stádo srnek, Richard, který ho vedl, to málem narval do stromu.... Doufali jsme, že aspoň cestou zpět se unaví, ale to jsme teda ještě neviděli beagla v akci.... Po návratu mě bolel celej člověk (plápolejte z kopce dolů lesem plným popadaných větví a ostružiní taženi silou býčka a můžete zahodit permanentku do fitka) a propocenou jsem měla i bundu.
Takže ho dnes necháme zas proběhnout, jen aby zvládl tu cestu autem... Dostat a udržet ho v autě je drama, celý se neskutečně klepe, oči vyděšený.... ale nekňučí. Jen vyděšeně kouká a třese se. Už poněkolikáté mě napadne, jestli ho někdo vyhodil v lese z auta ..... musí mít trauma a tuhle cestu asi nezvládne. Chci ho vyndat ven, nemůžu se na to dívat. Ale jedeme, hladím ho, uklidňuju. Jsme v Petrovicích, Šimon už se uklidnil, jen mu lítá hlava jak se dívá ven z okna na ubíhající domy, stromy, ... Ty vyděšený oči.... Už tam budem, pejsku, proběhneš se. Telefon. To bude soused Mirek, volala jsem mu kvůli jejich veterinářovi, jestli by přijel, kdyby Šimon nezvládl cestu autem. Už vidíme, že snad zvládl, tak Mirkovi jen poděkuju, že nebude třeba .... "Haló, kdo to je?" Podle hlasu starší paní, ani neví, komu volá, to bude omyl. - Odpovídám. Určitě omyl, v neděli, kdo by volal? Že jsem to vůbec zvedala, normálně o víkendu telefony neberu, kdo to zas...... "Vy máte toho našeho psa!"
Čas se zastavil. Blábolím "On je bílo-zrzavej....." To nebude on.

"Jo, on je jen dvoubarevnej, nemá černý fleky, on není čistokrevnej beagle."
Paní, to vůbec není beagle. Je to vlčák. Doga. Je to pitbul, paní, toho nechcete!
"Vy máte toho našeho pejska, on se nám ztratil.... My bydlíme v Černé Hoře!" Paní se třese hlas, je evidentně rozrušená. Taky nemluví moc souvisle. Já teda nemluvím vůbec.... "On se ztratil třináctýho prosince!"
Třináctýho, a my ho nakrmili čtyřiadvacátýho. Panebože, chudák pejsek. Když se u nás objevil, nepostavil se na zadní, tak byl zesláblý. Říkali jsme si, jestli byl tři dny v lese..... A on jedenáct dní.... No to není možný, to by nezvládl. To není on.
"Já už ho oplakala, můžem si pro něj přijet? On pro něj přijede vnuk, jak se vám to hodí?" Paní je fakt rozrušená, ..... nechci jí brát naději, tak ať se přijedou podívat, ale Šimonek nebude ten jejich. Šimonek je náš. "No my teď nejsme doma, budeme - Ríšo, za jak dlouho?"  Ríša za volantem jen zírá. "Volá paní, že máme jejího psa." To už asi pochopil. Do obličeje mu nevidím, sedím vzadu, ale určitě si myslí: No tak to se teda paní plete. Hodně se plete. "Tak po čtvrté."

Máme necelé tři hodiny na to, aby si to paní rozmyslela. "Po čtvrté." - "Tak on vnuk jak se vrátí, já zavolám, děkuju vám předem, já zavolám, děkuju!!"
Ticho, jen zvuk auta. Dobrá zpráva, nebo špatná? Dívám se na Šimonka, půjde domů, k paničce, kam patří, kde to zná. Ráno jsem ho pustila a mezitím mu šla chystat jídlo a když jsem vyšla ven, Šimon nikde. Propadl se do země. Úplně se mi sevřelo srdce, kde je? Pak ho Ríša uviděl z okna prvního patra na zahradě ob jedny sousedy..... prostě utekl pod zavřenou bránou, tulák. Dříve či později by zase utekl, to je jasný. Jako utekl téhle paní. Je dobře, že jde domů, snad se poučil... Stále jedeme, snažím se ho uklidnit. Hodný Šimonek.... Jak se vlastně jmenuje? Volám zpátky na to číslo, "Jak se vlastně jmenuje?" - "Beny, jmenuje se Ben." - "Benečku, hodný pejsek, už tam budem. Hodný Ben." Na jméno nereaguje. Paní je mi líto, bude zklamaná. Jsme na místě, ven z auta. "Bene, Beníku!" Okamžitě se obrací a vzhlíží vzhůru.
Jdeme nahoru na zříceninu, Ben valí jak hovádko. Ríša zůstává nahoře, já jdu s Benem pomalu dolů.... příliš pomalu... vůbec se mu najednou nechce. Zastavuje se a čeká. Na pánečka. Jsme dole, Ben poslušně čeká, nikam neutíká. Když Ríša přijde a vezme si ho, Ben se rozběhne a táhne ho za sebou...... poté, co ho radostně přivítal.... Na poli ho Ríša pouští, já trnu... "Richarde, to poslední, co chci, je volat té paní, že se nám zase ztratil!!!! Neposlouchá, na povely nereaguje, tu paní šlehne, jestli se zase ztratí potom, co se našel!!!!" Ben jde sto metrů před námi a pravidelně se otáčí a mírně zastavuje... kontroluje, zda jsme na dohled. Šikulka.
Ale pak se najednou rozeběhne a mizí v nedohlednu.... Já se po...!!!  "Bene, ke mně!!!" voláme já a Ríša napřeskáčku, ježišmarjá, vrať se...... !!!
Čekáme. Panebože, snad se poučil a pohlídá si nás. No to není možný, tak jsme zase bez psa..... Ta paní nás zabije.... Vidíme ho v dálce, teda ocásek jako praporek. "Ke mně!!!" Ocásek se otáčí a Ben peláší k nám... jdu do podřepu a na poslední chvíli uhýbám, torpédo hadr..... Na vodítko, k autu, domů.
Cestou ještě Ríša zastavuje a jde ven z auta, otočím se na zadním sedadle k Benovi, ten ho vyhlíží, packy položené z kufru na zadní sedadlo, hlavu na mém rameni, čeká.
V šest večer přijíždí paní s vnukem, klepe se: "Jak se vám odvděčím?", podává lahev vína. Je viditelně šťastná. Stojíme všichni čtyři pohromadě, bavíme se, Ben je rád, že se může trochu proběhnout. Skáče na Ríšu..... Jde ke mně, sedne, skloní hlavu a nechá se hladit..... Určitě se mi to jen zdá, ale nikam se mu od nás nechce.
Zítra ráno nemusím vstávat dřív, abych ho vyvenčila, nemusím podle původního plánu do chovatelských potřeb pro granule, pamlsky, kartáč, nemusím pak spěchat zpátky domů, abych ho pustila se proběhnout, nemusím posílat objednávku na Zoohit.... tolik toho zítra najednou nemusím. Tak proč jsem sakra tak nervózní?
Do půlnoci prohlížíme Atlas psů a vybíráme našeho budoucího pejska. Šimon se ale jmenovat nebude, ten je jen jeden.

Epilog:

V pondělí volám paní, jak se má Beneček?
"No jak se má.... Je doma, doma!!!"
To je... moc dobře...
"Ale nemyslete si, ..... mě ho bylo tak líto, když jsem viděla, jak se nemůže rozhodnout, jestli jít se mnou nebo zůstat s vámi.... Dostal se k dobrým lidem, zachránili jste mu život!"

... a my sami jsme zjistili, že láska na první pohled platí i pro zvířata.

A že pejsek je to, co nám tu chybí.