Zkoušky Brno 24.11.

Původně zněla první věta našeho nejnovějšího příběhu takto:

Tentokrát to bude velmi stručné.

Následoval krátký popis nedělního dění, a ještě do pondělního odpoledne jsem usilovně přemýšlela, jak příběh okořenit, roztáhnout, oživit, abyste si i tentokrát početli.... a vzdala to
s tím, že kde nic není, ani smrt nebere, a že ho v pondělí večer publikuji v jeho strohosti.

Ovšem naše příběhy přece nikdy nejsou nudné fádní nezajímavé !!! A naše heslo?
                                               To nevymyslíš!!!!

A tak i tentokrát tomu osud chtěl, že pointu příběhu nakonec napsal za mě.....

Zkoušky probíhaly v prostorách Redbox Parku, kde učím angličtinu. Podařilo se mi přemluvit Radka (viz příběh Výstaviště potřetí, https://angel12.webnode.cz/vystaviste-potreti/ ), aby nám prostory na jeden víkendový den zapůjčil. A když už to holky z klubu domlouvaly, tak tam rovnou domluvily i Vánoční závod..... Tedy se můžete už teď těšit na další výživný příběh :)
Jinak Redbox Park je specifický tím, že provozuje jedinou myčku psů v České republice!
https://www.redboxpark.cz/
Na fejsbůčku už si je najděte sami :)

Zpět k našim zkouškám: Elouš měl nahlášené vstupky - pomeranč, tedy jednokolové krabičky.
Ale to vítežeáno, připomenu vám, jak vstupky vypadají: na zemi leží ve dvou řadách 12 stejných kartonových krabic, v jedné z nich je vzorek s příslušnou silicí (skořice, pomeranč, hřebíček, anýz). Pes má 3 minuty na to, aby správnou krabici našel a označil - v našem případě tzn. zamrznutím.

Trénovali jsme poctivě: při posledním tréninku mi v jedné řadě luxusně označil postupně 3 krabičky za sebou...... paráda. No nic, hlavně ať z toho má radost, koneckonců naložila jsem mu toho v poslední době až až: pravidelné tréninky v Čebíně (dogdancingové triky), příprava na ZZO s Romanou Polickou a do toho čuchání..... chuudíííínkááááá :)

Přijeli jsme s velkým časovým předstihem, nachystala jsem kenelu, psy, vodu, pamlsky, a v tom slyším: "Káti, jdeš losovat!!!!"

Sakra, tak aspoň na záchod ještě.... ne?

Odlosuju, jdu na záchod, pak zkontrolovat psy, a už slyším: "Káti, vstupky s Eliánkem!!!"

Dopr.... Ježiš to je nějakej fofr.... Ještě jsem ho ani neuvedla do módu, nepohrála si s ním!!!

Hurá na to, terén neukazujem, náčuch nedáváme..... na všechno jsem už rezignovala, oni vědí, co mají dělat a to čarování kolem je jen zdržuje.

Jdem tedy krabičky, na vodítku hezky zleva, jako všechny zkoušky v řadách. První řada: nic. Na jejím konci se tak nějak začuchal po okolí, pak se vrátil k práci ve druhé řadě. V ní označil jednu krabku, a já už začla hlásit "Ná...." ... a rozmyslela si to. Elian se totiž rozešel dál, tak jsem seznala, že času máme dost a klidně ho to nechám projít celé znova. Což je samozřejmě velmi ošemetné: z pohledu psa to může znamenat, že když to mamka nepotvrdila, tak to tam není. V takové situaci se běžně stává, i velmi velmi zkušeným trenérům, že pes příště označí úplně jinou krabici, ve které vzorek není, popřípadě chodí od krabice ke krabici a značí pro jistotu každou, co kdyby se tentokrát trefil, popřípadě se na veškeré značení jednoduše vyprdne. Falešné značení = téma na román :) Takže co při noseworku v případě kontejnerů neustále řešíme je, zda potvrdit úkryt, který pes označí, nebo ho nechat prověřit všechny ostatní krabice/boxy/květináče, a pak ho na jistotu vrátit. A když se trenérky zeptáte, jakou strategii zvolit - zda nechat prověřit vše nebo hned zahlásit - většinou odpoví: "To uvidíš, jak ti bude značit...." :)

Tentokrát jsem se tedy v nanosekundě rozhodla nechat ho to projít znova, a scénář se opakoval. Označil tu stejnou krabičku, jako před tím. Zahlásila jsem tedy "Nález!" a rozhodčí mě odměnila výrazným "Ano!"

Takže na čas jsem to neprovedla moc dobře, ale děcka, na čas my nehrajem :) :)

Andělová měla nahlášené NW I-1, tedy jedničkové interiéry.
Dva terény o rozměru 16-30m2, v každém 2 vzorky: jedna skořice, jeden pomeranč. Pro nás dyskalkuliky: 4 vzorky.

Trénovaly jsme jak divé, jednak proto, že Andělová by furt jen čuchala (teda když by zrovna nežrala...) a jednak venku už se taky moc kvůli počasí nedá.

Doma máme pročuchané už všecko, udělala jsem tedy v zájmu vyšších šancí na úspěch životní výjimku a ústupek: ukryla jsem vzorky dole v obýváku. Jak víte, do spodního obýváku naši psi nesmějí! Teda..... jedině snad..... na Vánoce......když tam tak všichni... že jo.... my dole, voni chudinky v jídelně, no uznejte sami...... (Doporučuji kliknout na stránku Úvod a zopakovat si Psí desatero.....)
Jednou jsem narafičila vzorků hodně (5), jindy málo (2). Pokaždé našla bez problémů, různé výšky, pod hranou stolu, u země, k jednomu se jí dokonce připletla Čertice: seděla a čuměla, co to tam ten pes čuchá, když tam v prvé řadě vůbec nemá co dělat .... !! A Andělová s tlamou na 10 centimetrů od ní viditelně bojovala mezi prací, kterou miluje, a touhou po Čertici skočit. Dala to, Čerťu ignorovala a vzorek našla.
Už jsem nevěděla, jak víc a jinak s ní trénovat, když mě napadla spásná myšlenka: Jana!!!! Tenkrát s Eliánkem se to přece tak osvědčilo! Jenže venku jako na potvoru minulý týden denně leje a Jana čeká na víkend tchyni.

Neva, zkusíme ještě něco málo doma, dám si záležet na těžkých úkrytech.

No, konec keců okolo: Na jedničkové interiéry nás nastoupilo pět, a prvním kolem prošla jediná. Aby se pak ve druhém kole diskvalifikovala..... (Psovod se nesmí v terénu ničeho dotýkat).

Těžká písemka.....

Já jsem nahlásila Nález poté, co Andělová luxusně zamrzla u jakési igelitky v otevřené polici
(viz fotka). Bohužel - falešné značení, vzorek tam nebyl.

Konec zkoušky, terén jsme dodělaly tréninkově: jeden vzorek byl ukryt na okraji sedáku pohovky, druhý pod PC jednotkou prakticky na zemi (viz fotka).

Tréninkově jsme si daly i druhý terén (= kancelář), v něm první vzorek Anděl našla (fotka), druhý jsem si nechala naznačit, našla po časovém limitu.

Jak povídám, těžká písemka.

Podle trenérky/rozhodčí i okolostojících jsme všechny dělaly v zásadě tu samou chybu: svým psům jsme vůbec nepomáhaly, neukazovaly, nenaváděly, nebo ne všude (u země).
Já zpětně seznala, že ty první dva vzorky byly ukryté úplně stejně, jako je Andělové zakládám já, takže kromě nedostatečné pomoci je problém v tom, že holt doma už se jí čuchá levou zadní a měly bychom tedy změnit prostředí a začít čuchat i jinde.

Takže vážení, kdo se hlásí dobrovolně? Stačí nám místnost 20 metrů čtverečních a čím víc bordýlku, tím líp ! :) :)

Zde příběh v pondělí 25.11. končil s tím, že ho tentýž večer budu publikovat.

Odpoledne jsem kvůli něčemu telefonovala s jednou členkou našeho klubu, která byla zkouškám přítomna. Na závěr našeho telefonátu mě enigmaticky poprosila: "Káťo, mohla bys nějak nenápadně zjistit, co bylo v té igelitce....?"

"Noo... jo, to není problém, zítra tam zrovna jedu učit..."

"Víš, mě úplnou náhodou dneska XY při tréninku povídá: 'Si to představ, Česká pošta má před vánocema stírací losy, co voněj po perníkovým koření..... ' Víš, vona dělá na poště.... Tak ji to hned zaujalo.... My jsme se po zkouškách do tý igelitky dívaly, bylo nám divný, že to dva psi označili..... a byly tam nějaký losy.... No a když to dneska XY zmínila, .... mě ti napadlo..."

"Jo, není problém, zítra se na to zeptám."

Well, guess what.

Druhý den ráno jsem poprosila svého studenta Pavla, zda bych se do té kanceláře mohla jít podívat. Igelitka tam stále ležela, tak jsem do ní s jeho souhlasem nakoukla.
Uvnitř bylo hafo stíracích losů, a také jeden formátu A4, zelený, nazvaný Adventní kalendář, který smrděl po skořici na sto honů.....

Takže Andělová i ten další pejsek ve skutečnosti označili zcela správný pach.

Nikdo ovšem netušil, že tam ten pach je. Proto jsme jim to nepotvrdili, přestože jsme nahlásily Nález.

Na základě tohoto zjištění byla tedy těmto dvěma týmům zkouška anulována.
A poučení na závěr? Jak jinak, než heslo všech čuchačů: Věřte svému psovi! :)

V rámci prvotního zoufalého natahování původního příběhu jsem vám chtěla sdělit nejnovější vývoj ohledně Elianovy přípravy na ZZO: Na druhém tréninku mi Romča v jednu chvíli řekla, že by Elian něco neměl dělat, protože to pak na závodech bývá problém. Brala jsem tuto poznámku jako věcný postřeh zkušené trenérky a obedience stevardky, který má svou platnost při každé zkoušce poslušnosti. Nicméně když po nějaké chvíli opět cosi komentovala s tím, že na závodech je to potom tak a onak, to už jsem se ozvala: "Ale Romčo, my se připravujem na ZZO, to nám stačí, my na žádný závody nepůjdem...." Načež Romča ani nehnula brvou a s ledovým klidem povídá: "Prosim tě, ZZO zvládnete už teď, ale v dubnu jsou československé závody!! Tak poď, jdem na obíhání kuželu!!"
Ubezpečuji vás, že v ZZO žádné obíhání kuželu není.
Zato jak jsem tak odpozorovala na táborech, na zkouškách obedience ano......
Zjevně Romča ví něco, co my ne..... :)

Mezitím proběhl další trénink v pátek 29.11., na kterém už Romča zcela bez okolků trénovala obedience věci. Takže jsem se osmělila a naprosto na férovku se jí zeptala, jestli to jako s náma myslí vážně. "Romčo, nám to ZZO stačí, chápeš?" Načež Romana mi pohlédla zpříma do očí a zeptala se "A proč ti to stačí?" Přiznám se, že na tuto sugestivně prostou otázku jsem odpovědět nedokázala. Místo toho jsem se na rovinu zeptala: A fakt na to máme? Má smysl do toho ten čas a energii investovat? Zvládneme to? Zvládnu to já ????
A tu mě Romana Polická, nejvytíženější trenérka v Jihomoravském kraji, odzbrojila větou:
" ZZO udělá každej! Jasně, že OB zvládnete. Jinak bych do vás svůj čas neinvestovala."

Tož milánkové, já za to FAAAAKT nemůžu, ale asi vás čeká spousta dalšího libového počteníčka.....

Fotky zde: https://angelgoldrebecca.rajce.idnes.cz/
jméno: kacenkajo@seznam.cz
kód: 24.11.2019