Boříme s Andělovou sportovní tabu

To první jsme zrušily v Agility.

Zlaté pravidlo a nedotknutelný axiom tréninku agility je ten, že se pes odměňuje zásadně až konci sekvence, popř. celého parkuru. V žádném případě od psovoda!! Má to svoji logiku: potřebujete, aby pes běžel za cílem v podobě misky se žrádlem, a ne aby čuměl po vás, co z vás po cestě vypadne za dobrotu. To by taky mohl vzít tunel napříč a to nechcete. Ano, nechť vás po očku periferně sleduje - body language je důležitý. Ale primárně musí čumět a letět dopředu.
Mno.... S tím lítáním po parkuru jsme si to už párkrát vysvětlili, koukněte např. na "veletržní tempo" (https://angel12.webnode.cz/news-/  , datum 30.12. - jednak co ten pojem znamená, druhak praktickou ukázku na videu. Podotýkám, že to jsou všechno dvojkové - trojkové parkury, takže soutěžní úroveň, tu my máme. A že Anděl ten parkur spíš prochází, než běhá, mi v zásadě vyhovuje... aspoň mám dost času na panikaření, že ano.
Nicméně větší problém se celé roky jeví být to, že Kyselinka Andělová čumí po misce, ať se tato nachází kdekoliv. Opět vás odkáži na video zde  https://youtu.be/1ZCfuSEJcx4  . Anděl je schopna během skoku přes 2 skočky 2x kouknout po Janě, která drží misku. Pokud je miska v cíli, tak ji přes celý 20+ překážkový parkur svým neomylným radarem sonduje a je jí zcela fuk, kam zrovna běží nebo kam má běžet potom.
Což je fakt problém.
Byla to Míša Drábková, kterou hrozně překvapilo, že odměna čeká na konci.
"No tak to je snad jasný, ne? Za odvedenou práci. Ty taky dostaneš zaplaceno až na konci tréninku."
"No...ale běháte přece spolu, ne?"
"A-no....???"
"Tak by pro ni mělo být odměnou to, že jste spolu. Že něco děláte spolu."
Pěkná teorie, Míšo. Ale občas ji potřebuju odměnit po části běhu, nebo občas nejsem v cíli tak rychle, abych ji stihla odměnit dřív, než se to povede z misky..... Tak se to prostě nedělá.
"Zkuste to."

"Jani, tak mě napadlo, co kdybychom odbouraly misku?"
"No jako jo, můžem to zkusit, sice je to naprosto proti pravidlům tréninku, dělat se to nemá a já to s žádným ze svých třiceti psů co trénuju nedělám, ale pokud by jí to mělo pomoct.... Zkusíme."

Zkusily jsme.

Andělová běhá sice ne jak ďábel, ale prostě líp. A dokonce na posledním tréninku ve čtvrtek jsme dělaly rozlišovačky, těžké: tunel stočený do U pod áčkem. Takže 3 různé směry, kam pes může běžet, vlevo, nahoru, vpravo. Jen jeden správný - samozřejmě podle povelu a postavení těla. Růžné variace na skočkách a tunelech před tím, závěr stejný: tahle rozliška. Anděl válela jak profík. Jana koukala, já jsem koukala.
Na konci tréninku Jana s úsměvem povídá spolutrénující Alče: "Zrušily jsme misku. Katka odměňuje od sebe. Prostě to Andělové tak vyhovuje..." :) :)

No a to druhé tabu jsme v sobotu 13.6. zlikvidovaly v noseworku.

Poslední zkoušky proběhly v lednu a pak se kvůli šaškárně s koronou zastavilo úplně všechno: tréninky, zkoušky, semináře, tábory.... Jeden trénink jsme stihly s holkama u nás těsně před vyhlášením zákazu srocování, pak jsem se zapojila do Online inspirace pořádané trenérkama našeho klubu. Jinak svépomoc, a co chcete vymyslet....
První zkoušky po odmlce byly tedy ty, co se původně měly konat v dubnu. Dne 13.6. na Podhradí, kousek od Hadinky, kam jezdíme na tábor.

Psychologie v praxi: Máte nějaký tréninkový plán, svůj režim. Pak najednou buch, řešíte YouTube kanál a natáčení videí. Zjišťujete, jestli je lepší Zoom, Hangouts, nebo Skype. Do tří do rána stříháte videa. Postupně se ruší jedna akce za druhou, tréninky, zkoušky.... Pak najednou "Jdem na to, dubnové v červnu! Jupí !"
V návalu adrenalinu a faktu, že pojedete 2 hodiny tam den předem a 2 hodiny zpátky, už nepřemýšlíte a necháte psy nahlášené na ty zkoušky, na které byli nahlášení v dubnu.

Elian: VTZ hřebíček (druhá úroveň zkoušek)
: V b (pokud složí, získá titul Absolvent NW - za složení všech 4 základních zkoušek)

Anděl: V 1 a I 1 (vozidla první úrovně, interiéry první úrovně)

Nečuchačům mezi vámi ta prasárna pochopitelně nedochází.

Tak začnu trochu ze široka. Můžete si před tím uvařit kafe a prolítnout zkušební řád :)

Za prvé: 4 zkoušky v jeden den je fakt maso. Fakt. Zejména pro psovoda a zejména pro mě. Pamatujete na úvod našeho příběhu Zkoušky z dospělosti? (https://angel12.webnode.cz/zkousky-z-dospelosti/). Také já mám totiž svůj Pavlovův reflex. Slyším slovo "Zkouška" = bliju.

Za druhé: dvě jedničkové zkoušky v jeden den, to se prostě nedělá. Je to nerozum, zbytečný risk, nedomyšlená ambice, která nekončívá dobře.
Ještě když jsem trénovala s Aničkou Malířovou, povídala mi: "Moji lidi vždycky říkají: 'No co, přihlásim psa na dvě, ať aspoň jednu udělá, ne??'
Jenže v jedničkových to takhle nefunguje, Kačí. Už vůbec ne, když je psovod ve zkouškovém módu - nervozní a přenáší to na psa... Uvědom si, že jedničková zkouška, to jsou dva terény a v každém dva vzorky. Dvě jedničkové zkoušky = 8 vzorků!! To přece neděláš ani v tréninku, že bys psovi založila 8 vzorků! Navíc v tréninku se psovi dává pauza, ty nejsi nervozní..... Nenene, to v žádném případě nedoporučuju."

Potom v našem klubu jsem kdysi zaslechla Romču Polickou, jak se s někým na to téma baví.
"Na dvě jedničkový zkoušky bych psa nikdy nepřihlásila. Jedna béčková a jedna jedničková, budiž. I tak to je až až."

Koncem května na tréninku OB s Romčou povídám, že jedu za 14 dní na ty přesunuté zkoušky a Andělovou jsem nahlásila na V1 a I1.
Romči pohled se zatvrdil. Ach jo, tenhle Romči pohled.... Knechtová, co to zase vymejšlíš....
Andělovou zná, mě.... taky. Na jednom z táborů, na kterém Anděl opět masakrovala každého psa na potkání, a já to učebnicově nezvládala, jsem prohlásila, že si po Andělové chci nechat štěně. Na ten pohled Romany nezapomenu.
Ten pohled říkal: "Joselová. Pořiď si. Akvarijní rybičky. A svět. Bude. Bezpečnější."
"Dvě jedničkový zkoušky v jeden den bych nedělala, to je moc. Když si uvědomíš, že to jsou dva terény po dvou vzorcích, a ...."
Atakdále.
Nadechnu se. "Romčo, je to v hlavě psovoda. Jedem si potrénovat - jo, dvě hodiny jízdy tam a další dvě hodiny zpět. Ale co si musím narvat do hlavy: Jedem potrénovat. Těm psům je to jedno. Upřímně: pokud Elian udělá ty béčkový auta, budu šťastná. Pokud NEDEJBOŽE Anděl udělá jedničkový interiéry, budu nejšťastnější. Auta jedem potrénovat. Sama víš, že ty se trénují špatně: sežeň někoho, kdo ti dovolí motat se kolem svýho auta se psem, kterej se po něm sápe drápama, když čuchá ve výšce.... Trénink, Romčo."

Hned druhý den ještě komorní čuchání ve čtyřech u nás, Andělová boží. Takže klasika: pokud jí to nějak kardinálně neposeru....

Jela jsem už v pátek 12.6. s tím, že přespím na Hadince - ať jsem na místě předem, v klidu, ráno se nehoním přes uzavírky a objížďky. Ještě se stavím něco koupit ke svačině na sobotu, a vyrazím.

Začínám mírně nervovatět. 4 zkoušky v jeden den. Taková dálka. Navíc 400,- za přespání. Anděl dvě jedničkové. K...a, ať aspoň jednu udělá.....!!!!!

A pak, znáte to.
Chcete moc, přitom o nic nejde, jen o pár stovek a pár set kilometrů.... Ale stejně.... Kdyby přecejen.... Přitom jde o prd... ale co kdyby náhodou....
A tak pořád dokola.

Z oscilování mezi držením se při zemi a ambicemi mě vyléčil zážitek z pátečního odpoledne.

Jela jsem narychlo do Globusu, kde jsem strávila přes 30 minut. Cestou zpět na parkoviště periferně vidím svoji SPZ a mířím k autu. Vzápětí mi mozek hlásí: krávo, nepamatuješ si SPZ, to není tvoje auto - tam někdo nakládá do kufru. Po pár krocích ten samý mozek hlásí: krávo, to JE tvoje auto.... Kufr dokořán, pojďte se všichni podívat, co pěkného je uvnitř.... Jak se mi podařilo odejít od auta s roztlemeným kufrem, netuším...
Po prvotním šoku a následné kontrole, že nic nechybí (už to, že nechybělo samotné auto...) sedám za volant a vydýchávám se: Kačí, jsou větší průsery než 4 zkoušky s výsledkem Nesplnil... hlavně jeď odpoledne opatrně, jo?

Večer už jsem vyrážela na cestu s klidem, jak si sobotu parádně užijeme.

Na sobotu 13.6. hlásili vedra jako prase, vzduch jak v prádelně a odpoledne bouřky s přívalovými dešti. Podmínky pro jakoukoliv práci se psy naprosto "ideální".... Navíc dvě zkoušky s auty....
Teď je zřejmě na čase osvěžit vám paměť a připomenout zkušební řád:

Vb: prohledávají se 3 auta, na jednom z nich je ukryt 1 vzorek skořice. Zkouška má dvě kola. Vzorek je pochopitelně umístěn pokaždé jinde a psovod neví, kde.

V1: prohledávají se 3 auta, na jednom nebo dvou z nich jsou ukryty 2 vzorky: skořice a pomeranč. Zkouška má dvě kola. Dtto.

Vzhledem k počasí (30 stupňů) bylo jasné, že motat se mezi rozpálenými plechy a chtít od psů práci bude tak trochu challenge.

Vzhledem k počasí rozhodly rozhodčí o změně harmonogramu: nejprve se půjdou exteriéry a vozidla, ať to zvládnem ještě v jakž takž solidní teplotě. Přičemž bylo něco jako 27 stupňů....

Takže Elian: nástup na Vb.
Auta se chodí po větru - aby psovi nefoukl pach z druhé strany a on neoznačil falešně. My je navíc chodíme systematicky dokola, na vodítku.
Dnes jsem ale totálně vyzenovaná: jdem to proti větru, proti všem. Proti všem zásadám.
Na systematickém dokončení auta taky netrvám: Elian mě po prozkoumání jen půlky prvního auta táhne ke druhému. Tam, v polovině zadní části, na jistou zaznačí. "Nález!"
"Ano!"

Druhé kolo: opět na pohodu. Eliánek je můj miláček hravý, tohle není práce. Je to zábava.

Nachází druhý vzorek po 14 sekundách, Iveta je naštvaná, že se s tím zakládáním tak nadřela, když to pak máme tak rychle.... :)

Hurá!!! Elian je Absolvent NW ! Zbytek dne už neřeším.....

Než rozhodčí změní auta a založí na V1, jdeme s Elianem na Vstupky.

12 krabic ve dvou řadách, v jedné je vzorek, v našem případě hřebíček. Jdeme opět systematicky, na vodítku. Po první řadě vlevo nic, na začátku druhé řady Elian přejde jednu krabici a hned ho to praští do nosu. Rychle se k ní vrátí. "Nález!" Rozhodčí Katka: "Ano!"
Jo!!!!! Další vstupky! Můžeme směle do jedničkových i dvojkových úrovní !

Auta už jsou změněna, nové vzorky založeny: V1 s Andílkovou.

Jdeme opět proti větru - nesnáším změny :)

U druhého auta zavětří, ale mě je jasné, že jí to fouká z opačné strany. Nepanikařím. Nechám ji popracovat a obejít auto na druhou stranu. Tam zavětří silněji, a po chvíli zaznačí.
"Nález!" "Kde?" Ukážu na oslizlé místo. "Ano!"
Jupí! Nechám dohledat tohle auto - druhý vzorek může dle řádu být na jednom a tom samém. Přesto, že rozhodčí zvažovaly, že to je moc těžké a upustí od toho. V řádu to tak je, takže jdem.

Nic, bylo to na třetím. Krásná práce!
První kolo za námi, čekají nás další dva vzorky.

Druhé kolo bylo už jako na zkouškách :) :) . První vzorek našla rychle, ale ten druhý jí dal zabrat: navětřila u pravého zadního kola, ale pořád nebyla schopna dohledat. Foukalo jak prase, psovod musí označit přesné místo. Po zahlášení Nález! už nesmí nechat psa dohledávat. Tohle je čtvrtý vzorek. Pokud ho nenajde, zkoušku nesložila. Musí všechny čtyři. Kačí nepanikař. Máš čas. Máš spoustu času, nech ji pracovat. Panebože. Pomož jí, vidíš, kam ji to táhne nejvíc. Navádím směrem dopředu. Anděl musí strčit hlavu až dovnitř za kolo, k části, kde je výfuk nebo co. Zaznačí. "Nález!" "Kde?" "Tam vzadu na tom plechu." "Ano!"

Jo !!!!!!! Další jedničková zkouška !!!!! Anděl, v tom vedru, mezi rozpálenými plechy.... Hustá !!!!

Po vyhlášení výsledků koukám do Potvrzení o vykonané zkoušce: druhý vzorek našla ve 4. minutě - limit je 5 minut....... :)

A teď jedničkové interiéry. Opět dva terény (2 kola), v každém 2 vzorky: skořice a pomeranč.

V první místnosti je terén vyznačen už od dveří, poctivě Andílkovi ukazuju už od prahu: tam začíná terén, tam to může být. Oblíbený úkryt :)

Ukazuju terén, projdu celou místnost, je do tvaru L. Zpět k Andílkovi, Koření! Nechám ji čuchat kousek od dveří a pak i já vstoupím do místnosti. Netlačím na ni, jdu dál místností, když si uvědomím, že se fláká pořád u dveří. Co to je? Teď je dokonce venku na chodbě, mimo terén!!! Co tam čuchá? Komu tam zas vypadly pamlsky??? Anděli, terén začíná za prahem!! Už nahlas: "Anděli, pojď, běží nám čas!!!" Anděl skloní čumák k prahu dveří a zaznačí.... Jako ve snu: "Nález!" "Ano!"
Seš ale kráva...... bože, jaká ty seš kráva. Andílku promiň, omlouvám se nahlas.
Druhý vzorek s přehledem, celkový čas prvního terénu: 0:55.

Druhý terén: pokoj s předsíňkou a koupelničkou. Anděl pro formu skákne do koupelky a pak jde rovnou na opačný konec místnosti. Stůl s telefonem, na zemi spousta drátů, zástrček, ..... Andělová značí jednu z nich. "Nález!" "Kde?" "Tady v té zástrčce." "Ve které?"
Už nemůžu. Vedro, vedro, únava. Prsty dám do písmene V a píchám s nima směrem k sobě.
"V té co směřuje vidlicemi ke mně..."
Iveta se zasměje. "Ano!"

Jdeme dál, chci dát Andělce znovu povel pro hledání, ale najednou nevím, jaký slovo to je...
Po chvíli si vzpomenu: Koření!
Iveta se znova směje.... Andělovou moje únava netankuje a míří rovnou do skříně, na jednom místě zaznačí. "Nález!" "Kde?" "Tady jak to má oslizlý." " Ano!
Čas 1:10

Joooooooo........!!!!!!!!!!

Vyjdu z terénu a v šoku ze mě vypadne jediné: "Tak jo, Anděli, tenhle sport teda budem dělat...!!!"

Dvě jedničkové zkoušky v jednom dni, prakticky hned po sobě.

Čtyři zkoušky se dvěma psy.

PS:

Iveta byla drsná a tak to má být: chtěla ukázat téměř všechny úkryty (psovod nesmí vzorky vidět, musí správné místo úkrytu ukázat podle toho, jak pes značí. Po zahlášení Nález! už nesmí nechat psa dohledávat.)
Děkuji rozhodčím a pomocníkům, děkuji Daně za organizaci. Čuchání zdar!