Hody Hody doprovody, dejte vzorky skořicový....

... nedáte-li skořici, dejte aspoň pomeranč - všechno vám to vyčucháme, díky díky, není zač.

Mno. Velikonoční kombinovaný seminář noseworku a obedience je za námi (19.-22.4.), a opět to byla velmi úspěšná akce! Teda.... Asi ne tak úspěšná, jak čekáte, ale já jsem navýsost spokojena :)

Ale pěkně od začátku:

Velikonoční OB s Romčou a NSW s Ivetou se konal v rekreačním středisku Hadinka, což je u Vítkova v Moravskoslezském kraji. Mezi Olomoucí a Opavou, blíž k Opavě. Prostě si to vygůglete.
Na místo určení jsem vyrazila raději už ve čtvrtek - tréninky byly naplánovány od pátečního rána a než abych vyjížděla v šest v noci, to si raději připlatím jeden nocleh a pokochám se v klídku hanáckými luhy a háji.
A taky kombinace mého nulového smyslu pro orientaci a mojí GPS, která má - mírně řečeno - velmi adventurní povahu, přispěly k rozhodnutí vyjet už ve čtvrtek večer.
Plán zněl následovně: dopřeji si pozdní oběd (na táboře byl čtvrtek bez večeře) a mezi 16,00 a 17,00 vyrazím. Rozhodně jsem nehodlala ten areál mezi lesy a řekou, kde jsem nikdy před tím nebyla, hledat po tmě!
Takže v 18,45 sedám do auta a vyjíždím směr Klokočov....
Miluji plány B, tudíž si na papír vypisuji několik vesnic a měst, kterými budu projíždět. V zásadě je ale trasa jasná: Prostějov - Olomouc - Potštát - Heřmánky - Klokočov.
Poprvé v životě jsem do GPS zadala souřadnice a mašinka sdělila příjezd do cíle 20,09. To mě nijak nerozhodilo: dle mapy měla cesta trvat přes dvě hodiny, a usoudila jsem, že GPS měla stále "zimní" čas.
Neměla.
Ve 20,09 jsme dle mašinky skutečně byli v cíli.
Konkrétně v Přerově.

Zadala jsem tedy do GPS tentokrát jméno Klokočov a pro jistotu volala manžovi, ať laskavě sedne k mapě a zkontroluje, že mě ten krám tentokrát navádí správně. Tentokrát už ano, a tentokrát mě pro změnu zmátl manža - jako orientační číslo jedné ze silnic uvedl číslo 41, přičemž GPS trvala na 441. Už mi to bylo ale fuk, smiřovala jsem se pomalu s noclehem v autě.

Nakonec vše dobře dopadlo a kolem půl desáté v noci jsme dorazili, přes hory a doly, přes výmoly a sotva 3 metry široké lesní cesty, do tábora.

Druhý den ráno začal trénink, a jelikož pár lidí mělo zpoždění, vzala jsem si kromě svých nahlášených dvou ještě třetí. Nechtěli jsme to sice přepálit, neboť v sobotu byly naplánované zkoušky, ale před nimi jsem chtěla pod dohledem trenérky Ivety potrénovat vstupky a boxy.

Předem jsem organizátorku Danu varovala, že jedu na Hadinku čuchat a z obedience nic nebude - jednak já i moji psi jsme založením liberálové, tedy sedni lehni vám jako předvedem, ale to musíte mít fakt dost dobrej důvod, proč to po nás chtít. Dana mě ubezpečila, že si můžem dát s Romankou klasickou poslušnost. Nakonec se ukázalo, že tato varianta přijde velmi velmi vhod: po několikatýdenní snaze přimět Eliana zvládnout aport stejně rychle jako maminka (tj. tak rychle, že ani nevím, jak se to vlastně naučila....) bylo jasné, že se s námi Romanka nudit nebude. No a vzhledem k mému plánu udělat s ním aspoň ty ZZO, nějaká ta chůze u nohy a odložení se taky hodí...

Nyní ke zkouškám:

Andělu jsem přihlásila na vstupní zkoušky - pomeranč, a začátečnické boxy (kontejnery), Eliana pouze na vstupní zkoušky - skořice.

Vstupky: 12 nízkých kartonových krabiček, do kterých se propíchne 5 děr, se rozloží do dvou řad na zem. Do jedné krabičky se vloží vzorek. Pes má 3 minuty na to, aby jakkoliv určil, ve které z krabiček vzorek je.
Někdy v únoru jsem si tyto krabičky pořídila, abych je mohla s čoklíkama trénovat.
Tak za á ..... k tréninku s krabičkama jsem se dostala necelý týden před táborem.... klasika.
Téměř přesně dle instrukcí (viz níže) do nich udělala dírky a hurá na to. No.... hurá nakonec moc ne.... buď jim tak vadil pach kartonu, nebo jsem si je nějak záhadně kontaminovala...... prostě oba dva mi značili každou krabičku, jako by v nich byl vzorek!!!! Zoufalství!!! Frustrace!!!! To přece není možné..... Eliánek, který už suverénně čuchá venku, a nachází bezchybně, přece nevybouchne na vstupních krabičkách!!!! A Andělová...? Co blbne?!

Jala jsem se analyzovat vyvstalý problém. Jak už i vy dobře víte, pro psa je v tréninku každá změna změnou kritérií a je tedy nezbytné slevit z nároků. Dospěla jsem tedy k závěru, že kartonové krabičky jednak mají specifický pach, druhak jejich pravidelné rozmístění na podlaze je taky něco úplně jiného než uchošťoury schované v pařezu nebo na radiátoru. V důsledku čehož Elian místo aby se soustředil na pach, soustředí se na problém zvaný Kartonové Krabičky Poskládané Vedle Sebe Na Podlaze.
Kontaminace? Taky možnost.... Přece jen ležely od února poblíž mých vzorků, sice zavřených, ale..... psí čuch je psí čuch.
To bychom tedy měli rozklíčovaného Eliana. Co se Andělové týče, tam byla odpověď nabíledni: pokaždé vlítla do krabiček jak hrom do police křížený s hurikánem, dvě z nich tím pádem úplně minula, tedy vůbec neprověřila, během 2,37 sekund usoudila, že krabky jsou nastražená past a je nutné čuchat všude jinde po místnosti. Takže zpátky na stromy, hezky systematicky a pomalu ji navádět od krabičky ke krabičce, jako v případě květináčů.

Oba se po pár trénincích zlepšili, získali větší jistotu i systematičnost a vzorky nacházeli, ale na úplně 100% úspěšnost u zkoušky to nevypadalo. Navíc já to trénovala raději jen s max sedmi krabičkami.....

Boxy: 12 plastových krabic s víkem, ve kterém je děrovaný otvor. Na zemi ve dvou řadách po šesti, v jedné z nich je vzorek a pes musí do 5 minut určit, ve které. Na rozdíl od vstupek už musí regulérně značit.
Tyto zkoušky jsou dvoukolové: pokud pes neoznačí správně v jednom kole, pak nesplnil.
Z logických důvodů (plastové krabice viz fotky si fakt kupovat nebudu) jsme toto trénovali naposled někdy před rokem - z toho semináře je koneckonců hlavní fotka na této stránce.

V pátek odpoledne se tedy nejprve šlo na trénink vstupek. První záchvěv naděje jsem pocítila v okamžiku, kdy do nich trenérka Iveta začala dělat otvory. Ty vole to jsem těm svým čoklíkům teda fakt zavařila mozečky!!!! Dana povídala udělat dírky propiskou, tak já vzala špízek a udělala dírky. Teď Iveta vzala propisku a celou její šířkou ji prorvala skrz víčko krabičky....!!!! :) Takže první záhada vyřešena: příliš malé dírky.

Trénink nakonec vypadal slibně s oběma, ale z pochopitelných důvodů jsme opět zvolili méně krabiček. V sobotu se tedy uvidí.

Začátek zkoušek byl vypsán na 9,00. Nejprve vstupní zkoušky - skořice (takže Elian) a pak Anděl s pomerančem.
Ještě před zkouškou jsem se ptala Ivety, zda mám zahlásit nález hned, jak zaznačí, nebo ho nechat prověřit zbytek a pak se vrátit k té, co značil. Odpověď zněla: "Uvidíš, jak si budeš jistá, že značí."
To dá rozum.
Elian prošel první řadu bez značení a asi u třetí krabičky v druhé řadě se zastavil a předvedl luxusní sebejisté značení. "Nález!" zahlásila jsem a koukla na rozhodcující Ivetu....., která našpulila pusu a zakroutila hlavou.
"On ti ji úplně přešel. Je to ta u konce první řady."
Jdem tedy tréninkově zpátky, navedu Eliana ke krabičce, která je ještě před tou se vzorkem: zase je obě dvě přejde a pokračuje dál.... Opět se vracíme, tentokrát si ten pach uvědomí. Chválím a běžím na začátek terénu odměnit.
Tak to bysme měli. První vstupky Nesplnil.

Jsem svým způsobem ráda, že se mu to nepovedlo nikoli mojí vinou.... Jak jsme se později shodly s Ivetou, není na tento druh zkoušky ještě připraven. Což je samozřejmě dost na prd, jelikož bez ní nemůže na žádné další :) Ale trenérka jednoznačně potvrdila moji hypotézu, že bohužel ty krabičky příliš "řešil", tzn. nechal se jimi vyvést z míry a od práce.

Další šla na řadu Andělová: vstupky - pomeranč.
Ani nevím, zda jsem cítila nával naděje, že tentokrát to vyjde, páč na Hněduli je spoleh, nebo rostoucí obavy, že se také nechá rozhodit. Vždyť doma jí to moc nešlo....
Andílek ovšem nachází a značí jednoznačně, hurá!!! Bezděky zapumpuju rukou a valím ji odměnit. Jupí!!! Je vyrovnáno! :)

Nakonec nás čekají boxy. Začínám být vyčerpaná a začínám si v hlavě vytvářet příběh. Předjímat. A to je dost blbé.
Vcházím do zkušební místnosti a Dana dnes už potřetí bere moje vodítko, aby mi podržela psa..... "Káti, ty jsi hrozně nervozní!!! Já to na tobě vidím!!!"
Cože?
Uvědomím si, že Dana má pravdu. Jsem děsně nervozní a nechci to dělat.
Rituál, odložit odměny i náčuch, "Koření!"
Jdem s Andílkem box od boxu, čuchá intenzivně ze všech stran. Najednou chci pryč.
Andílek zaznačí a já vybafnu "Nález!" přestože jsem se zařekla, že ji nechám prověřit všechny krabice - 5 minut je času dost. Následně se stanou dvě věci zároveň: 1. Andílek mě zcela ignoruje a pokračuje v soustředěném čuchání, asi o dva boxy dál učebnicově zamrzne. 2. Sekundu před tím rozhodčí oznámí suché: "Ne."

Tak to bysme taky měli.

Kráva.

Knechtová kráva.

"Ona si to potřebovala prověřit, mělas ji nechat...." slyším Ivetu.
Já vím! Takový byl přece můj původní plán!

Projdem si ještě tréninkově druhé kolo a z toho už si nic nepamatuju.
Jdu odměnit, moc ji chválím a jdem ven.

Venku se sesunu na lavičku a nechápu. Andělová sedí přede mnou a konejší. V očích zoufalství, uši dozadu, zívá. Všimne si toho trenérka Kačka: "Jak ona se na tebe smutně kouká!!!"
Okamžitě zvesela Andílka chválím, ale ona ví.
Cítím se neskutečně vyčerpaná, skoro nemůžu mluvit. Taková kráva.

Nevadí, stále odměnuji a chválím Andílka, sama sebe uklidňuju. Pomerančová vstupka byla koneckonců nejdůležitější, teď už máme širší škálu a můžeme dělat jedničkové zkoušky, nejen začátečnické. Máme další pach!!! To je přece super!!!!

Pomalu se uklidňuju. Ze zkušební místnosti vychází Martina s pejskem, na tváři úsměv.
Ptáme se: "Tak co, máš?"

Kroutí hlavou a dál se usmívá... "Holky, já jsem se diskla!!!"
Její pejsek povalil box a ona ho na zpáteční cestě zvedla..... Všichni přece víme, že při zkoušce se psovod nesmí ničeho v terénu dotýkat.....!
Tak to vidíte, chvilková zatmění nemám jen já :)

Po celý zbytek soboty nadšeně a kriticky rozebíráme, co bylo super a co jsme těm našim zlatíčkám podělaly. A jak to příště zvládnem líp.

V neděli jsem měla opět tři tréninky místo dvou: Elian 2x OB a večer Andílek NW.

Eliánek opět ukázal, že na hračku (na rozdíl od Andělové, která není hravá, nýbrž výhradně žravá) udělá cokoliv, a logicky jsem ho už večer netavila. Naopak jsem chtěla každopádně s Andělovou zkusit ty boxy, abych si ujasnila, kdy jen ověřuje a kdy skutečně značí na jistotu.....

Iveta umisťuje boxy na parkovišti a jdem na to. Vzorek je v pátém boxu. Anděl postupuje systematicky a soustředěně od jednoho ke druhému, pátý luxusně označí.

Potvrzuji, mohutně odměňuji a naprosto zbytečně se řečnicky divím: " No, kde byl včera problém?" a s úsměvem od ucha k uchu se rozhlédnu po přihlížejících kolegyních. Všechny kroutí hlavami a usmívají se. Iveta neváhá a řekne nahlas to, co víme všechny:

"V tobě!" :)

Pondělí jsme zkrátili, psi už byli unavení (a my taky....), což se projevovalo jejich podrážděností a chybováním. Takže čuchání s Andělem: jen krátké motivační pro radost, obedience s Elianem ve dvojici s dalším pejskem, se kterým na sebe hned na úvod pěkně řvali. Na koci tréninku vedle sebe poslušně ťapkali a divoce si hráli. Skvělá práce!!!

Z akce jsem naprosto nadšena, ačkoliv byla dost vyčerpávající.... Atmosféra super, pejskové makali luxusně, spoustu jsme se toho naučili a už se nemůžeme dočkat věcí příštích!!!

28.4. trénink v Brně
1.5. zkoušky v Brně
7.-9.6. opět Hadinka (OB + NSW)

Magorům zdar!

PS: Fotky lze jako vždy rozkliknout.

Zde je odkaz na fotky ze zkoušek z klubových stránek (jsem tam se třemi pejsky :) ) : https://czechnoseworkclub.rajce.idnes.cz/Zkousky_Hadinka-Vitkov_20._4._2019