Novinky z Hadinky

Druhý červnový víkend se opět konal kombinovaný seminář OB a NW na Hadince. Součástí byly i zkoušky, které jsme pojali jak jinak než tréninkově :)

Pokud si pamatujete, jaké jsme měli úkoly s Eliánkem, tak vězte, že dělat domácí úkoly se FAKT vyplatí!!! Co se týče NW: zapracovali jsme na značení, aby už to nebylo takové to "čuchánky tu čuchánky tam, tady to je a jdu dál...."

V pátek během tréninku byl vidět posun o sto mil.... Elian krásně a důrazně značil květináče i boxy, v jednu chvíli jsem dokonce měla problém ho od něj dostat - stále trval na tom, že TADY TO PROSTĚ JE A JÁ SE ODSUD NEHNU! Krásná práce, radost pohledět.

V obedience jsme na cvičišti zamakali na aportu a na bojišti to byl tedy také fičák. Elian už při pohledu na aport neblinkal, prostě ho čapnul a držel. Takže na tomto poli opět úspěch a opět další domácí úkoly :)

V sobotu tedy zkoušky: Eliana jsem přihlásila na béčkové (začátečnické) boxy, které mi po pokažených exteriérech a nepřesvědčivých vstupkách (1.5., viz níže) připadly pro něj nejjednodušší. Každopádně je to typ psa, který zvládne jen jednu zkoušku během jednoho dne. Zato Andělová, ta by čuchala do padnutí..... jak jste zjistili už z jejího povídání z našich úplně prvních zkoušek (to už si najděte :) ). Takže motorovou myš jsem přihlásila na béčková vozidla (poslední začátečnická zkouška, která nám chyběla) a jedničkové exteriéry. Na jedničkové zkoušky už může díky tomu, že minule složila vstupky na pomeranč.

Ráno jsme hromadně vyjeli do areálu, kde měly zkoušky probíhat. Následné čekání (administrativa spojená s kontrolou čipů, výkonnostními knížkami, zkoušky rozhodčích, jejich obhlídka terénů, zakládání terénů pro nás.... ) mě utvrdilo v tom, že moje rozhodnutí odhlásit se z agility závodů v Čebíně dne 16.6. (den po výstavě v Dětřichově) bylo správné.... Lidi je to fakt pruda a člověk se akorát dokonale vynervuje ještě než vůbec začal.

Během čekání, než na nás přijde řada, jsem si s Elianem hrála a dávala mu krátké motivační náčuchy. Jednoznačně právě tohle na něj funguje: hrou a motivačně ho vybudit - pak pro nalezení vzorku udělá cokoliv. I v tom vedru se vždycky krásně roztlemil a očima říkal: "Tak jdem na to ! Koření !! " :)

Možná si pamatujete, jak boxy probíhají (Andělová tuto zkoušku složila 1.5.): jedná se o dvě řady (nebo kruh) 12 potravinářských boxů, v nichž je zepředu průduch. Umístěny jsou většinou ve dvou řadách po šesti, v jednom je vzorek. Pes musí označit správný box pěkným značením. Tato zkouška, jako všechny ostatní kromě vstupních, má dvě kola.
Páteční trénink a výše zmíněné Elianovo nadšení mě naplnilo optimismem a klidem. Oprávněně: v prvním kole Elian naprosto luxusně označil správný box!! Jupí!!! Obrovská radost, hračka!!! Rozhodčí a trenérce Kačce v jedné osobě se viditelně ulevilo...! :) Čas: 0:07:32

V druhém kole mě před vstupem do zkušebního prostoru tahal čuchajíc stranou od něj, doprava od první krabice. Z obavy, že půjde úplně mimo a bude se rozptylovat (a ztrácet čas) čucháním mimo kužílky vytyčující zkušební prostor, jsem ho důrazně nasměrovala mezi ně.

Možná jsme se tím připravili o časový rekord v nálezu.
O zkoušku jsme se tím připravili každopádně ....

"Koření" a jdem na to.

Elian se vydal mezi řady, důsledně, systematicky a soustředěně čuchal jednu krabici po druhé.
U jedné se zastavil a stejně jako v kole prvním, opět naprosto luxusně a přesvědčivě označil box. "Nález!"
"N-ne."

Kurva.

To prý později, u jedniček, pronesla kolegyně Jana, která se ocitla v naprosto stejné situaci. Její pes zcela přesvědčivě označil nesprávný box.

Katka: "Je to ten první. On ti ho přešel, aniž by k němu čuchnul."

No jasně, protože jsem ho de facto od něj tahala pryč...? Šel mimo terén; ačkoliv kdyby box býval označil zezadu, pochopitelně by se to bývalo počítalo. V čase zhruba nula nula tři ... :)

Ale o to, že box přešel bez povšimnutí, ve skutečnosti nešlo. Moje chyba byla, že jsem to nezaregistrovala a nenechala ho, ať projde i zbylé boxy poté, co jeden označil. Pamatujete vstupky? Zas ta samá situace..... :) Holt je to o zkušenostech a klidu. Rozvaze. Pozornosti.
Čehož se jaksi většině lidí u zkoušek nedostává, no uznejte sami :)

Takže nic, trenérka/rozhodčí Katka byla totálně na zhroucení, Knechtová (a řada dalších) to svému psovi zase podělala...!

Andílek a exteriéry 1.
Dva terény o rozloze 50 - 75 m2 , v každém terénu dva vzorky, jeden skořice a jeden pomeranč. Časový limit: 5 minut.
Těžká zkouška, hlavně už jsem začínala být unavená, rozladěná..... Rozmanitý terén: malinkatý "lesík" z borovic, na zemi jehličí, po pravé straně asfaltový chodník, po levé vysoká tráva oddělená od jehličí těžko postřehnutelným obrubníkem.
První vzorek našla Andílková docela rychle na kmeni jednoho ze stromů. Ten druhý jí ale dal zabrat.... Řádila po terénu (i mimo něj) jak motorová myš, snažila jsem se ji po chvíli už navádět na místa, kde nebyla a taky víc systematicky - vše marné.
"Minuta do konce."
Tak ale už.... Tušila jsem, že by to mohlo být někde u toho obrubníku, snažila jsem se ji tam udržet, ale stále odbíhala za něj do trávy. Koneckonců tam byl ještě vyznačený terén, a nechtěla jsem naletět autosugesci, že tam to přece být nemůže kvůli té vysoké trávě. Proč by nemohlo? Navíc nejzásadnějším faktorem byl vítr: foukal velmi silně od trávy směrem k obrubníku. Takže pokud byl vzorek u obrubníku, měla by pach stoprocentně chytit.
Nechytila.
"Pět minut."
Konec.
Rozhodčí Iveta mi ukazuje, kde je vzorek ukrytý. Samozřejmě v zemi u obrubníku. Pro úspěšné ukončení práce k místu Andělovou navádím, nic. Znova. Znova nic. Po chvíli si tam hrábne a jde dál. Nakonec ho přecejen najde.... Takže fakt těžkej úkryt. Docházím okamžitě k závěru, že i kdyby ho bývala nakonec našla, druhé kolo (jiný terén, další dva vzorky) už bych psychicky nezvládla :) :) Takže závěr: krásná zkouška nanečisto, s časomírou, stresíčkem, velmi záživným terénem, prostě eňoňůňo zkušenost.

Prozatímní skóre: 0-2.
Jak říkám, eňoňůňo.....

Poslední zkouškou je Vb, začátečnická vozidla. Poslední začátečnická ze čtyř, která nám chybí. Pokud ji Anděl splní, získá titul Absolvent NW.

Vb: prohledávají se 3 vozidla, mezi nimiž jsou rozestupy 1,5 - 1,8 m. Vzorek je umístěn po obvodu nebo ve spodní části vozidla.

Trénovaly jsme povětšinou jen na jednom autě, čímžto děkuji sousedce Janě a jejímu bráchovi Mirkovi :)
Občas na parkovišti s vícero auty (čímžto děkuji obyvatelům jednoho sídliště ve Slatině), ale to je takové ošemetné: člověk moc nechce, aby si okolí myslelo, že tam dělá něco nekalého....
Každopádně naposledy pod dozorem Ivety v pátek, úspěšně.
Hop nebo trop, hlavně Andělové věřit.

Auta byla zaparkována vodorovně dolů s kopce, my stály pod nimi. Vítr foukal ze shora. Takže naprosto logicky jsem začala u auta, co nám bylo nejblíž :) :) Pochopitelně mě Andělová táhla nahoru - jak jsem se dověděla později, i jiní psi pochopitelně táhli své psovody nahoru..... ale já trvala na systematické práci, žeáno. Stejně jako všichni ostatní psovodi..... :)

Takže první vzorek našla až po kompletním prověření všech tří vozidel (2:09:29), ukrytý na tom nejhornějším autě, pochopitelně.
Našla.... Ale jak našla!!!! Jakmile zavětřila pach, rozjela se jak kdyby do ní vjelo 220 a začla lézt pod auto. Při tom stále intenzivně větřila, takže jsem šla na všechny čtyři taky :) Úplně mě její práce pohltila (přitom to byly sekundy!!! ) a soustředila jsem se plně na ni. Najednou se posunula doleva a zabořila nos do místa na boku auta. "Nález!"
"Ano!"

Jupí !!!!!!!!!!!!!!!

Letěla jsem ji odměnit a byla naprosto v rauši..... na okolo stojící přihlížející jsem roztlemená hystericky volala: "Mě už je to jedno!! I když druhej terén neudělá, mě je to jedno!!! Ježiš ta tak krásně hledala!!!!"
No prostě magor.

Druhé kolo jsem šla s tím, že prostě trénujem a moc nás to baví.

Ještě jsem zauvažovala, zda nejít tentokrát odshora, po větru, ale nakonec zvítězil hlas velící nekomplikovat jí to. Však ona to najde.

Našla; byl hned na prvním autě, takže čas 0:10:23.

Ten zvuk, co jsem vydala po Ivety "Ano!" okolí poněkud vylekal. A pobavil :)

Máme; krásná práce, krásný trénink.

Anděl je prostě nezastavitelná: na rozdíl od drtivé většiny psů ani v ty tři odpoledne nejevila sebemenší známky únavy nebo nesoustředěnosti. Eliánek už od dvanácti oprndal kolem auta a když jsem ho otevřela, skočil do něj a s výmluvným pohledem se stočil na sedadle :) Andělová mě naopak furt tahala ven, "Tak co je, kde to vázne, jdem čuchat ne???!!!"

Má tedy všechny začátečnické zkoušky, získala titul Absolvent NW (a dvě krásné kokardy) a můžem zas jet dál.