Čucháme v Závisti II.

Máme za sebou další vydařený seminář s trenérkou Katkou, opět u nás na samotě u lesa.

V prvé řadě dlužím velkou omluvu Elianovi....

Doposud jsem si jeho nemastný neslaný projev vysvětlovala tím, že je ještě mladej a nezkušenenej... On si prostě tak lážo plážo chodí po terénu, občas čuchne, občas i mimo terén, jen tak mimoděk najde vzorek, čuchne k němu a jde zas lážovat plážovat dál.
Což je docela frustrující pohled, vzhledem k tomu, jak je při výcviku poslušnosti neskutečně hravý, nadšený a vysmátý !!
Ale v čuchání..... Ve srovnání s Andělovým drajvem .... jako by ho to ani nebavilo. Andělová je schopná chrápat, pak se probere, vletí do terénu a najde. A když nenajde, tak hledá a hledá a hledá... dokud ji nezastavím.

Nicméně omluva je na místě, protože TAKOVÝ ELIAN PROSTĚ JE.
Každý pes je nějaký, a Elian je ......... ňuníček.

Závěr z dnešního semináře je tedy ten, že musím hlavně zapracovat na jeho značení. Pak totiž nebude tak těžké ho "číst" : místo aby si během pochůzky po terénu jen tak někam čuchnul a já doufala, že zrovna ke vzorku, může si klíďo píďo lozit sem a tam, ale jakmile ho pach praští po čumáku, musí tam být viditelná reakce a několik sekund zamrznutí.
Jinak to bude stále ve znamení pokus - omyl jako dnes: v jednu chvíli na docela těžkém terénu Elian pořád jen tak lelkoval a v rámci lelkování vložil čumák do díry ve dřevě. Vůbec mě podle jeho celkového projevu nenapadlo, že by tam mohl být ukrytý vzorek ! :)

Co se Andílka týče, stále dokola to samé.... Věř svému psovi a přemejšlej!!!

PS: Ale Káčo, ta chujovina na závěr, tos teda nemusela....!
(Díky za tip na trénink !!! :) :)
(Kdopak si vzpomene, co to bylo?).